Saxitoxin je nervově paralytický jed, pocházející z řas, sinic a jiných vodních organismů. Nacházet se však může i v lidmi konzumovaných mlžích, jako jsou ústřice nebo slávky. K příznakům otravy patří paralýza dýchacích cest, dojít však může až k udušení.

Dosud proti tomuto jedu neexistovala protilátka, nyní ji zřejmě vědci objevili, ovšem její zdroj je opravdu překvapivý….

Tento neurotoxin je pro většinu zvířat smrtelný a je příčinou paralytické otravy měkkýši u lidí, kteří konzumují kontaminované mořské plody. V článku publikovaném v červenci 2026 v časopise Nature Communications vědci uvedli, že se jim podařilo objevit protijed, a to u skokana volského (Rana catesbeiana), což je jedna z největších žab na světě.

Své jméno získala podle bučivého hlasu, kterým si samci označují své teritorium.

Žabí protijed proti smrtícímu neurotoxinu

Skokan se s tímto toxinem pravděpodobně setkává i ve svých sladkovodních biotopech, proto si vůči němu vyvinul odolnost. Injekce proteinu saxifilinu vyprodukovaného žábou zachránila myši před smrtelnou dávkou saxitoxinu.

Vědci injekčně aplikovali do břicha 13 myší smrtelnou dávku tohoto jedu. Téměř u všech došlo během tří minut k paralýze končetin a nakonec zemřely. „Umírají, protože prostě nemohou dýchat,“ říká biofyzik Daniel Minor z Kalifornské univerzity v San Franciscu.

Dalších 10 myší dostalo injekci saxifilinu minutu po injekci saxitoxinu. Devět z nich přežilo. Myši měly také vysokou míru přežití, když byly toxin a protijed injekčně podány společně a když byl protijed podán jako první.

Zdá se, že saxifilin brání saxitoxinu v blokování sodíkových iontových kanálů na povrchu nervových buněk. Tyto kanály jsou klíčové, protože řídí přítok sodíkových iontů do nervových buněk, což vytváří elektrické impulsy nezbytné k přenosu signálů, které řídí pohyb svalů.

Účinný i v nízkých dávkách

„Saxifilin je schopen zachytit toxin, zabránit mu v přístupu k iontovým kanálům a poté ho transportovat ven, aby mohl být buď zničen, nebo vyloučen,“ vysvětluje Minor. Stupeň účinnosti saxifilinu vědce překvapil.

„I při zdánlivě nízkých poměrech protijedu k toxinu je možné dosáhnout téměř úplné záchrany,“ říká evoluční biolog Matthew Holding z Michiganské univerzity v Ann Arboru, který se na výzkumu nepodílel.

Dobrou zprávou je, že protein odvozený od obojživelníků přežívá v teplých tělech savců – což je předpoklad pro léčbu u lidí. „Podání protijedu minutu poté, co někdo nevědomky snědl kontaminované měkkýše, není realistické,“ upozorňuje Tarvin.

Postižení milovníci mořských plodů však pravděpodobně konzumují mnohem nižší dávky v poměru ke své velikosti, než jaké byly aplikovány myším. Lidé také obvykle začnou pociťovat příznaky otravy až po několika hodinách, což lékařům poskytuje dostatek času k podání protijedu.

Zakázaná chemická zbraň

Saxitoxin je podle mezinárodního práva považován za chemickou zbraň. Z dob studené války je známý případ sestřeleného amerického pilota Garyho Powerse, který byl vybaven malou injekcí s tímto jedem, ukrytou ve stříbrné minci– tu měl použít v případě, kdyby padl do sovětského zajetí.

V současnosti je použití saxitoxinu zakázáno mezinárodními konvencemi na kontrolu chemických zbraní.

Ačkoli jsou úmrtí na otravu tímto neurotoxinem po konzumaci kontaminovaných mořských plodů vzácná, saxitoxin v posledních letech způsobil jen ve Spojených státech několik ohnisek nákazy. Bez specifického protijedu se léčba spoléhá jen na podpůrnou péči, jako je poskytnutí kyslíku k podpoře dýchání.

„Nyní zde máme to, co se jeví jako účinný záchranný antitoxin, který by mohl být injekčně aplikován a poskytnout úlevu od příznaků – zejména závažných příznaků – otravy měkkýši,“ myslí si Matthew Holding.

Zdroj: ScienceNews