Mohutný medvěd si razí cestu vpřed. Nikdo se mu ji neopováží zkřížit! Anebo ano? Pach mršiny jej zavede k hodujícímu rosomákovi. Ten se ale před ním nechystá ustoupit. Ačkoli velikostní rozdíl mezi nimi je značný, statečná „lasice“ je odhodlána bránit svou kořist.

Nedosahují nijak impozantní velikosti, jde spíše o menší šelmy. Svou houževnatostí, bojovností a odvahou se však vyrovnají těm nejobávanějším predátorům. Rosomák sibiřský, šelma z čeledi lasicovitých z chladného severu, se při obraně úlovku neváhá postavit medvědovi.

Neohrožeností je známá také další lasicovitá šelma, medojed kapský, obývající oblasti v Africe a Asii. Ten se pro změnu nezalekne ani krále zvířat, tedy lva. Existují přitom i další nebojácní živočichové s nijak výraznými fyzickými parametry.

Příbuzný kuny či vydry

Rosomák rozhodně není pták, jak se zpívá v populární písni skupiny Olympic, vyznačující se jakousi slangovou kamufláží. Jde o šelmu ze stejné čeledi, do níž patří třeba kuna, vydra, lasice kolčava, hranostaj nebo jezevec.

Na rozdíl od všech těchto živočichů se však v našich končinách nevyskytuje. Jak napovídá jeho druhový název, doma je na Sibiři, tedy v rozsáhlých oblastech Ruska. Ovšem narazit na něj bychom mohli i v severní Evropě nebo například v Kanadě.

Hustá srst a „sněžnice“

Pro život v zimě je vybaven hustou, mrazuvzdornou a vodu odpuzující srstí s odstíny světle hnědé až černé barvy. S lehkostí a jistotou, kterou mu umožňuje svalnaté tělo a široké tlapy fungující do značné míry jako sněžnice, se pohybuje zasněženými tundrami a lesnatými tajgami v nikdy nekončící honbě za kořistí.

V rámci svých poutí urazí denně v průměru kolem 20 kilometrů. Je neuvěřitelně vytrvalý, při pronásledování jiného zvířete je schopen bez zastávky zdolat až 70 kilometrů – to už je pořádná zarputilost. Kromě toho skvěle šplhá, dolů přitom stejně jako kočkovité šelmy umí slézat hlavou napřed. Pohyb po stromě a také ledu mu usnadňují silné drápy.

Roztomilý medvídek? Zapomeňte!

Na délku měří i přes metr a váží zpravidla do 20 kilo, u obzvlášť mohutných jedinců to může být více. V porovnání s jinými predátory severní polokoule, jakými jsou grizzly, medvěd lední, medvěd kodiak či tygr ussurijský, bychom ho těžko mohli označit za velikána.

Připomíná spíš malého medvídka, v určitých momentech může působit i roztomile. Faktem je, že jako jiné lasicovité šelmy má sklony k hravosti. Jinak je ale jedním z nejdrsnějších, nejhouževnatějších a nejbojovnějších dravců na této planetě.

Jak je možné, že si relativně malé zvíře vysloužilo takový status? Stojí za tím kombinace hned několika faktorů, které jej utvářejí.

Drtivý stisk čelistí

V první řadě je třeba podotknout, že ačkoli patří k největším zástupcům své čeledi, vyznačuje se stejnou obratností a mrštností, jakou lasicovité šelmy obecně disponují. Nohy má poněkud krátké, ovšem o to silnější.

Jeho největší zbraň představuje drtivý stisk čelistí, díky němuž si poradí i s velkými kostmi. Kromě toho má extrémně nebojácnou povahu.

Útočí i na kořist mnohem větší, než je on sám – zpravidla pokud je tato kořist v nevýhodné pozici, třeba se brodí sněhem nebo je zraněná. Je schopen skolit soba nebo jelena. Někdy si vyšlápne dokonce na losa.

Byť hoduje značně nenasytně, velký úlovek nesežere najednou. Místo toho jej roztrhá a jednotlivé části si schová takříkajíc na horší časy. Zahrabe je hluboko do sněhu, jako dobrá skrýš mu poslouží také díra ve skále.

Na studeném severu fungují podobné „schovky“ coby pomyslné ledničky. Využívají je například matky, které se musejí starat o čerstvě narozené potomky. Globální oteplování jim ale tento systém zásobování komplikuje.

Více se dočtete v čísle 10/2026