Jak známo, invazní druhy často neprospívají druhům původním. Typickým příkladem z českých končin je americký mýval severní, který u nás nemá přirozené nepřátele a neblaze se podepisuje na populacích jiných zvířat.
Na danou problematiku si aktuálně posvítili badatelé z Německa, Švýcarska i České republiky. Jak upozornil Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR, výzkumy byly realizovány zejména v Severní Americe či v Evropě a chybělo tak více dat z jižní polokoule. To se mezinárodní tým expertů rozhodl změnit.
V rámci své studie využili odborníci loni publikovanou databázi Global Impacts Dataset of Invasive Alien Species (GIDIAS), mapující desítky tisíc dopadů invazních druhů ve více než 170 zemích. A co zjistili?
„Invazní druhy, které způsobují škody na obou polokoulích, mají v zemích globálního Jihu následky přibližně o padesát procent závažnější; platí to třeba pro některé druhy akácií, borovic, tokozelku, ale také například pro králíka, prase nebo krysu.
Zejména v rychle se rozvíjejících ekonomikách Jižní Ameriky, Afriky a Asie vedou invaze častěji ke katastrofálním ekologickým důsledkům,“ uvedl Petr Pyšek.
Sven Bacher ze švýcarské University of Fribourg vysvětluje rozdílnou situaci de facto tím, že globální Sever si s danou hrozbou dokáže lépe poradit díky intenzivnímu managementu. „Naopak v rozvíjejících se ekonomikách institucionální schopnost reagovat na zrychlené zavlékání invazních druhů za tímto vývojem zaostává,“ podotkl expert.
Prevence spočívající mimo jiné ve vzájemné nadnárodní spolupráci a funkční, akceschopné řídící struktury v jednotlivých státech – to je podle Petra Pyška recept, jak se s hrozbou popasovat. „Chceme-li řešit současnou krizi biodiverzity skutečně celosvětově, je třeba odstranit rozdíl v možnostech Severu a Jihu čelit biologickým invazím a věnovat zvýšenou pozornost regionům, které jsou invazními druhy zasaženy nejvíce,“ vysvětlil odborník.
Studie byla publikována v časopise Science.
