V říjnu 1975 přilétalo do Prahy civilní letadlo McDonnell Douglas DC 9. Na jeho palubě se nacházeli hlavně Čechoslováci, mířící domů z dovolené v přímořském letovisku na území dnešní Černé Hory. Okřídlený stroj se blížil ke konci své cesty, pasažéři už vyhlíželi ruzyňské letiště. Vidět však toho mohli jen velmi málo – kvůli husté přízemní mlze.
Piloti se chystali na přistání, jenže došlo k chybě. Při klesání mlhou se stroj dostal až moc nízko a v oblasti Suchdola havaroval. Následky byly katastrofální. Prahou záhy rezonovalo houkání sirén sanitních a hasičských vozů.
Do dějiště tragédie ujížděly všechny dostupné sanitky ze širokého okolí. První na místě se ocitla posádka vozu, který měl namířeno jinam. Když jím ale otřásla tlaková vlna a mlhu prosvítil ostrý záblesk, bylo jasné, kde bude okamžité pomoci potřeba více.
Místo tragédie tvořil 360 metrů dlouhý a 60 metrů široký pruh, kde se trosky letadla mísily s mrtvými a zraněnými a jejich osobními věcmi, které visely i na stromech.
Špičkový výkon i z dnešního pohledu
Nutno doplnit, že záchranáři pracovali velmi efektivně a s mimořádnou situací nebývalého rozsahu se popasovali obdivuhodně rychle. Do 50 minut poté, co došlo k nahlášení nehody, byly do nemocnic transportovány všechny přeživší oběti.
Takový výkon vnímají jako špičkový i současní lékaři a zdravotníci, kteří mají k dispozici moderní techniku a jsou na podobné události trénovaní.
S počtem 79 obětí se suchdolská havárie stala dosud nejhorším leteckým neštěstím v tuzemsku.
Více o výzkumu českých badatelů, který se týkal nejen živelních pohrom, se dočtete v čísle 9/2026 v textu: Tragédie zaviněné počasím: Jak fatální byly kdysi a jaké jsou dnes?
