Sledování krmení zvířat v zoologické zahradě je lákavou atrakcí, málokdo si při tom ale uvědomí, že je to výsledek dlouhého a náročného procesu. Za každou porcí zeleniny, masa nebo granulí stojí rozsáhlý systém zásobování, nespočet dodavatelů a někdy i pátrání po ideálních surovinách. Každý den je v Zoo Praha totiž potřeba nakrmit více než 6500 zvířat.

Systém rozvážení krmiv v zoo stojí na stanoveném harmonogramu: v pondělí se rozvážejí granuláty a zrniny, v úterý zelenina, ve středu ovoce, ve čtvrtek hmyz a krmné doplňky a v pátek pak znovu zelenina – to, aby byla co nejčerstvější.

Krmení jako dobře řízená logistická operace

Takto se jídlo dostane na jednotlivé expozice, kde už si chovatelé krmné dávky upravují individuálně – a to třeba na základě počtu mláďat nebo kusů zvířat v reprodukci. „Běžný pracovní den začíná ranní poradou, kde musíme zpracovat potřeby z celé zoo, které se netýkají pravidelných krmných požadavků,“ popisuje Antonín Mrázek, vedoucí oddělení krmiv Zoo Praha.

K takovým změnám dochází například na základě zdravotních problémů zvířat, přesunů a podobně.

Při návštěvě zoo vás tak může minout jeden z elektromobilů, které po celý den zajišťují distribuci krmiv na jednotlivé chovatelské úseky. Tým krmivářů ale tvoří i skladníci, o maso se stará řezník a nechybí ani kuchařka, která má na starost přípravu rýže, brambor, luštěnin, zeleniny a míchaných směsí.

BOX

Krmení v Zoo Praha v číslech:

692 druhů zvířat

6576 jedinců

přes 100 dodavatelů krmení

přes 1000 skladových položek

3 skladová zázemí

15členný tým ,zajišťující potravu

Luskouni a trubčí larvy

Největší výzvy často přinášejí druhy s velmi specifickými požadavky na potravu. Tak tomu bylo například u luskouna krátkoocasého. Luskouni byli do Prahy převezeni z Tchaj-wanu a s nimi přišel i jejich stanovený jídelníček, obsahující trubčí larvy.

„Získat larvy trubců je pro včelaře velké umění, protože na jedné plástvi jsou jak larvy trubců, tak dělnic, které však není žádoucí poškodit,“ vysvětluje Mrázek. Tento oříšek se podařilo rozlousknout až s pomocí zkušeného včelaře, který začal plástve s trubčími larvami zamrazovat a vyloupané larvy pak dodává do zoo.

A aby komplikací nebylo málo k získání trubčích larev je vhodné jen omezené časové okno – nejvíc se to daří jen během dvou týdnů v květnu.

Mravenčí kukly z Lucemburska

Krmnou dávku luskouna tedy tvoří speciální směs, která kromě zmíněných trubčích larev obsahuje i moučné červy, jablka, žloutek, speciální směs pro hmyzožravce, a je navíc obohacena o vitaminy, minerály a chitin.

Po narození samičky však nastalo období, kdy se jí do jídla vůbec nechtělo. Lámali si nad tím hlavu chovatelé i veterinář. „Snažili jsme se změnit jídelníček, dávat jí třeba i mravence, kteří spolu s termity tvoří základ její potravy ve volné přírodě,“ doplňuje vedoucí „stravování“.

Sehnat mravenčí kukly ale opět není jednoduchý úkol, nakonec pro ně zaměstnanci zoo museli dojet do Lucemburska.

Ale jak tomu zákon schválnosti chtěl, zrovna když mravenčí kukly dorazily, luskounka si opět začala pochutnávat na své běžné směsi. Mravenčí kukly jsou však výborným krmením například pro některé druhy ptáků, takže v zoo našly své využití.

Co nejblíže přírodě

Snaha co nejvíce napodobit přirozenou stravu je jedním ze základních principů moderních zoologických zahrad. „Nepsaným zákonem je, že se zvířatům snažíme co nejvíce přiblížit potravu, kterou přijímají ve volné přírodě,“ nastiňuje Mrázek.

V praxi proto býložravci dostávají celé větve na okus, masožravcům se nahrazuje hovězí a vepřové maso v jídelníčku zvěřinou a šelmám se simuluje občasný nezdařilý lov a následné hladovění nedělním půstem a čtvrtečním polopůstem.

Napodobení stravy ve volné přírodě ale nemůže být dokonalé. V tomto ohledu je problematické především exotické ovoce. To, které dokážou zaměstnanci zvířatům sehnat, je vyšlechtěné a takové ovoce má výrazně vyšší obsah cukru než z volné přírody.

Proto také v pražské zoo nespatříte klasický obraz opice, která si pochutnává na žlutých banánech. Pro primáty je vyšlechtěný banán příliš sladký – snaží se proto cukr v krmné dávce co nejvíce omezit.

Nestačí, co zvíře jí, důležité je i jak

Nejde přitom jen o samotné složení potravy. Důležité je také to, jakým způsobem je zvířatům předkládána. Je to jednoduché: „Ve volné přírodě přece zvířata nedostanou jídlo připravené v misce.“ Proto šelmy dostávají maso na kostech, medojed krmení loví z papírových krabic či pytlů a klokánci krysí, kteří si pochutnávají na houbách, si je musejí pod stromy najít.

Aktivní hledání a získávání potravy, na které jsou zvířata přizpůsobena, se zoo také snaží zvířatům nahradit na principu enrichmentu (obohacení a zpestření) – důležité je tedy především to, aby se zvířata i zabavila.

Největší jedlíci i nejnáročnější strávníci

A jaké zvíře spořádá největší porce? Je to lední medvěd. Tento velikán mezi medvědy z dálných mrazivých krajin si libuje nejen v pestré škále ryb, ale i v hovězím či zvěřině. Kromě nedělního půstu mu každý den chovatelé podávají až 15 kg potravy.

Mohlo by se zdát, že taková potrava vyjde zoologickou zahradu i nejvíce peněz. Nejdražším strávníkem je však nenápadný zoborožec kaferský, přesněji jeho mláďata, jejichž krmnou dávku tvoří ne nějak zvlášť drahá myší holátka. Malý zoborožec jich však za jeden den spotřebuje až 700, a to už se nasčítá.

Na druhý konec škály můžeme zařadit plazy, kteří jsou úsporní a potravu nevyžadují tak často.

Plameňáci a záhada růžové kachny

Plameňáci jsou zvířata zvlášť oblíbená pro svou jedinečnou barvu – tu ale také musejí řádně získávat. Za červenorůžovým zbarvením stojí barvivo carophyll red, kterým je nahrazeno původní přírodní barvivo, získávané z přirozené potravy těchto ptáků ve volné přírodě.

Barvivo se přidává do kašovité směsi, kterou si plameňáci filtrují zobákem, a aby byl zachován jejich ikonický vzhled, podává se jim i v Zoo Praha.

Jednou dokonce ono barvivo pomohlo odhalit nečekaného návštěvníka. Na krmivo plameňákům pravidelně chodila albínská kachna divoká. Po čase si pracovníci všimli, že její původně bílé peří začíná získávat nápadně růžový odstín.

Tuny potravy každý rok

Objem krmiva, který zoologická zahrada denně spotřebuje, je obrovský. Jen větví na okus potřebují zvířata každý den přibližně 50 kubíků, tedy zhruba tři až čtyři velké kontejnery. Stejně jako řada dalších druhů potravy se i okus zamrazuje, aby byl k dispozici během zimních měsíců.

Linda Šprinclová

BOX

Denní spotřeba vybraných krmiv z roku 2025

hovězí maso: 110 kg

seno: 1033 kg

mrkev: 131 kg

jablka: 131 kg

myši: 820 kusů