Posledním člověkem, který opustil povrch Měsíce, byl 14. prosince 1972 Eugene Cernan. Shodou okolností měl české předky. Jeho matka se za svobodna jmenovala Rozálie Cihlářová a pocházela z jižních Čech, rodiče jeho otce pak byli ze Slovenska.

Během mise Apollo 17 se proto mezi jeho osobními předměty nacházela i malá česká vlajka..

Po více než 53 letech lidé znovu vyrazili na cestu k Měsíci. Dne 2. 4. 2026 v 0:35 středoevropského letního času (v místě startu bylo stále ještě 1. 4.) odstartovala z floridského Mysu Canaveral loď Orion na misi Artemis II. Jejím cílem je oblet Měsíce s lidskou posádkou na palubě a jejich bezpečný návrat na Zemi.

V posádce jsou tři Američané, velitel Reid Wiseman, pilot Victor Glover jako první Afroameričan na měsíční misi, specialistka Christina Koch – první žena na měsíční misi a současně členka posádky s nejvíce dny (328) strávenými ve vesmíru – a dále specialista Jeremy Hansen z Kanady.

Trajektorie volného návratu

Na Zemi se posádka vrátí přibližně po 10 dnech. V porovnání s cestami na vesmírnou stanici ISS, kde obvykle posádka tráví 6 měsíců, se tak jedná o krátký „výlet“. V mnoha ohledech je však unikátní. Mise Artemis II provede oblet Měsíce po takzvané dráze volného návratu.

To znamená, že po urychlovacím zážehu na orbitě Země, který loď navede na cestu k Měsíci, již nebudou potřeba žádné další motorové zážehy. Loď využije gravitaci Měsíce a Země, která ji vzájemným působením ve vhodný okamžik „zastaví“ a přitáhne zpět k Zemi. Loď Orion tak nevstoupí na oběžnou dráhu Měsíce a jen ho obletí.

Tato dráha byla zvolena záměrně z hlediska energetické efektivity, ale zejména bezpečnosti. I kdyby došlo při letu k neočekávané poruše, gravitace sama zajistí návrat lodě zpět k Zemi. Současně však přinese i několik rekordů.

Mise Artemis II bude při obletu Měsíce ve vzdálenosti přibližně 10 300 kilometrů za jeho odvrácenou stranou. To je přes 400 000 kilometrů od Země. Členové posádky se tak stanou lidmi, kteří se zatím vydali nejdále od naší mateřské planety. Překonají i rekord posádky Apolla 13 z roku 1970.

Rizikové cestování do hlubin vesmíru

Cesty lidí mimo oběžnou dráhu Země s sebou nesou zvýšené riziko radiace, která může u posádky způsobit nemoc z ozáření nebo vyvolat rakovinu. Magnetosféra Země totiž slouží jako přirozené dynamo, které odklání většinu vysokoenergetický nabitých částic kosmického záření.

A to nejen na jejím povrchu, ale i nejbližším okolí. Vesmírná stanice ISS se sice nachází ve vesmíru na oběžné dráze Země, ale pouze 400 kilometrů nad povrchem. To je zhruba stejná vzdálenost jako vzdušnou čarou z Aše do Karviné.

Mise Artemis II se však při obletu Měsíce dostane mnohem dál, kde ji již magnetosféra Země před kosmickým zářením neochrání.

Součástí vybavení vesmírné lodě Orion je proto i systém HERA, Hybrid Electronic Radiation Assessor, který měří kosmické záření. Jeho nejdůležitější součástkou je potom šest modulů Timepix české společnosti ADVACAM. „Jde o nesmírně citlivé pixelové čipy schopné rozeznat každou jednotlivou částici kosmického záření a určit její energii, směr, čas interakce a typ částice,“ popisuje vědecký ředitel ADVACAM Jan Jakůbek.

Jedná se tak o zásadní nástroj ochrany zdraví posádky při cestě do hlubin vesmíru. Řada dalších českých společností se pak podílí na výrobě servisního modulu kosmické lodi Orion, který dodává Evropská vesmírná agentura ESA. Českou stopu tak například nese i tepelná ochrana a řada unikátních mechanických prvků.

Zdroje: NASA, ceskacestadovesmiru.cz.