V minulosti získávali a dodnes někde získávají lučištníci jed na své šípy z různých zdrojů. Z rostlin, od hadů. Kapitolu samo o sobě představují takzvané šípové žáby. Jde o extrémně jedovaté a přitom malé, i kolem jednoho centimetru měřící jihoamerické pralesničky.

Vyznačují se výraznými barvami, jimiž všem predátorům dávají jasně najevo, aby se jim zdaleka vyhnuli. Nejjedovatější z nich je pralesnička strašná. „Tyto žáby mohou mít ve svém drobném těle až 1 miligram jedu.

Takové minimální množství podle některých autorů může stačit k usmrcení 10 000 myší, 15 lidí, nebo dvou slonů,“ vyjádřil se v minulosti na webu Zoo Praha chovatel Jan Thuma. Zároveň doplnil, že průměrného člověka může usmrtit dávka o váze asi 100 mikrogramů – to je zhruba hmotnost dvou zrnek jemné kuchyňské soli.

Mezi nejznámější žáby z čeledi pralesničkovití patří bezesporu pralesnička barvířská, která může dorůstat velikosti až pěti centimetrů. Člověka okamžitě upoutá přehlídkou barev na své kůži. Ty jsou jasným varováním ve smyslu:

Nech mě být, nebo za to zaplatíš! Nebezpečnost pralesniček se však odvíjí od jejich stravy. V džungli Jižní Ameriky mají na jídelníčku třeba jedovaté mravence, kteří míru jejich toxicity zvyšují. Pokud jsou však v zajetí krmeny jinou, nejedovatou stravou, už v takové míře nebezpečné nejsou.

O dalších toxinech užívaných lučištníky se dočtete v čísle 4/2026 v textu: Historie otrávených šípů: „V kurzu“ byly už před desítkami tisíc let!