Mezinárodní vědecký tým zkoumal kostry teenagerů, kteří žili v době ledové, tedy před 25 000 lety, aby zjistili, že těchto 13 dospívajících dívek a chlapců ve věku od 10 do 20 let už tehdy procházelo stejnými fázemi puberty jako dnešní adolescenti..

Mezi 11. a 13. rokem života nastává tak zvaná fáze prepuberty, kdy se objevují první známky pohlavního dospívání. Končí pak nástupem menstruace u dívek a nočních polucí u chlapců. Následuje fáze vlastní puberty, mezi 13. a 15. rokem života, kdy se vyvíjí sekundární pohlavní znaky, u chlapců roste penis a varlata, u dívek prsa, u obou pak pubické ochlupení.

Teenageři také výrazně rostou do výšky, a to rychlostí cca 11 cm za rok. Mezi 15. a 20. rokem pak nastává období adolescence, kdy dospívající dosahují plné reprodukční zralosti a ukončuje se jejich tělesný růst.

V 18 letech se u nás mladý člověk stává legálně dospělým, kdy může pít alkohol a řídit auto. Podle neurovědců však vývoj mozku probíhá až do věku 25 let, ačkoliv růst mozek skutečně přestává s koncem puberty.

Když se dítě narodí, jeho mozek je souborem neuronů, které však mezi sebou nejsou propojeny synapsemi. Tyto spoje se v průběhu života postupně tvoří díky učení se novým věcem. Schopnost mozku tvořit nové synapse se nazývá neuroplasticita.

Nesoulad ve vývoji různých částí mozku v pubertě

U dětí do tří let se v mozku vyskytuje neuvěřitelných 15 000 synapsí na jeden neuron, zatímco průměrný dospělý je zhruba na polovině tohoto počtu. Důvod je prostý. Jak člověk roste a vyvíjí se, získává nové zkušenosti a reaguje na podněty, dochází k procesu, kterému se říká synaptické prořezávání.

V jeho rámci mozek používané spoje posiluje, zatímco ty nepoužívané eliminuje. Ačkoliv mozky dospívajících již ztrácí část poddajnosti, kterou měly během raného dětství, k ukončení jejich vývoje dochází až kolem věku pětadvaceti let, kdy dokončí dlouhý proces svého strukturálního vývoje.

Největší problémy, které se projevují typickým pubertálním chováním, přitom způsobuje to, že se různé oblasti mozku vyvíjí různou rychlostí. Prefrontální kortex, část mozkové kůry umožňující rozhodování, přemýšlení o budoucnosti a chápání souvislostí, který obecně lidem pomáhá se lépe a uváženěji rozhodovat, se plně vyvíjí až jako poslední.

Oproti tomu limbický systém, odpovědný za emoce, se během puberty vylepšuje velmi rychle. Nesoulad mezi těmito dvěma systémy vede k tomu, že jsou teenageři impulsivní, nemají žádné obavy, takže hodně riskují, a navíc neumí úplně dohlédnout, jaké budou důsledky jejich činů.

Stejní tehdy jako dnes

Mezinárodní vědecký tým se zabýval zkoumáním načasování puberty u dospívajících v pleistocénu. Odborníci v jeho rámci posoudili kosti 13 dospívajících ve věku 10 až 20 let, kteří žili před 25 000 lety.

Techniku pro posouzení průběhu adolescence vyvinula hlavní autorka studie, profesorka Mary Lewisová z University of Reading. Hodnotí mineralizaci špičáků a zrání kostí ruky, lokte, zápěstí, krku a pánve, aby se určilo stádium puberty, které jedinec dosáhl v době smrti.

Tyto specifické markery, které ukazují na fáze puberty, vědcům umožnily posoudit průběh dospívání u teenagerů z doby ledové.

Většina jedinců ve studovaném vzorku vstoupila do puberty ve 13,5 letech a plné dospělosti dosáhla mezi 17 a 22 lety. To naznačuje, že u nich puberta začala v podobném věku jako u dnešních teenagerů z bohatých zemích.

„Analýzou specifických oblastí kostry jsme odvodili věci, jako je nástup menstruace u dívek a mutování u chlapců,“ podotýká k závěrům studie jedna z jejich spoluautorek, paleoantropoložka April Nowellová z University of Victoria v Kanadě.

A dodává: „Náš výzkum pomáhá humanizovat tyto teenagery způsobem, jakým to pouhé studium kamenných nástrojů nedokáže.“.

Teenager s nanismem

Jedna ze zkoumaných koster, označovaná jako „Romito 2“, patřila adolescentovi s nanismem. V době své smrti byl asi v polovině puberty. Jeho hlas už byl hlubší, jednalo se již o hlas dospělého muže, byl schopen mít děti a na obličeji měl zřejmě jemné ochlupení, ale vzhledem k jeho nízkému vzrůstu se stále podobal spíše dítěti, což mohlo mít vliv na to, jak ho jeho komunita vnímala a zřejmě to ovlivňovalo i jeho roli ve společnosti.

„Konkrétní informace o fyzickém vzhledu a vývojovém stádiu těchto dospívajících z doby ledové, které jsme získali z naší studie puberty, poskytují rovněž nový pohled na interpretaci jejich pohřbů a zacházení s nimi po smrti,“ domnívá se Jennifer Frenchová, archeoložka z Univerzity v Liverpoolu a další spoluautorka studie.

Tyto nálezy dokazují, že pubertální vývoj je součástí lidské evoluce od úsvitu civilizace a není jen záležitostí moderní doby. A to jak stran tělesných změn, tak i těch emočních včetně typických znaků pubertálního chování, jako je vymezování se vůči autoritám a podceňování rizika.

Puberta je důležitým milníkem v životě každého člověka, vede k přijetí vlastní odpovědnosti, odpoutání se od rodičů a přechodu k samostatnému životu. Archeologie pak ukazuje, že se na tom za poslední desetitisíce let mnoho nezměnilo.

Zdroje: University of Liverpool