S virem HIV v těle žije asi 39 milionů lidí na světě. Antiretrovirová terapie dokáže brzdit množení viru, díky čemuž se počty lidí, kteří zemřou v souvislosti s HIV, postupně snižují. V těle však i tak zůstávají latentní rezervoáry viru, které mohou spustit opětovné propuknutí nemoci.

Právě útok na ně považují odborníci za klíčový k totálnímu poražení viru HIV. Věří, že jim s tím pomůže projekt Last Gift..

Virus HIV, který způsobuje nemoc AIDS, napadá v lidském těle především tak zvané T-lymfocyty CD4+, což jsou klíčové buňky imunitního systému, které bojují proti mikrobiálním vetřelcům. U zdravých lidí se jejich počet pohybuje mezi 500 až 1500 na mm3 krve.

HIV přepíše svoji RNA do DNA pomocí enzymu reverzní transkriptázy a tato virová DNA se začlení do lidské DNA. Vzniknou tak zvané proviry a ty, skryté v lidské DNA, unikají imunitní detekci a eliminaci po celá léta, dokud nedojde k jejich reaktivaci.

I bez příznaků však dochází k postupnému úbytku CD4+ buněk, asi rychlostí 50-75 buněk na mm3 za rok.

HIV může v těle roky „spát“

Funkce imunity tak zůstává zpočátku zachována, ale časem se schopnost těla bojovat s infekcemi zhoršuje. Replikace HIV je nízká, ale ne nulová, a zvyšuje se zejména při oslabení organismu. Virus se může šířit do různých tkání, včetně mozku, lymfatických uzlin a střev.

Bez léčby trvá tato latentní fáze 2 až 10 let, ve výjimečných případech 15 let. Kritickým momentem je pokles počtu CD4+ T-lymfocytů pod 200 na mm3 krve, tehdy dojde k rozvoji AIDS neboli syndromu získaného selhání imunity, kdy nakažený člověk snadno podlehne i banální infekci.

Nyní lze díky tak zvané antiretrovirové terapii (ART) délku latentní fáze výrazně prodloužit, takže HIV pozitivní může prožít mnoho let kvalitního život bez rozvoje AIDS. Ačkoliv ART blokuje jeho replikaci, neodstraňuje provirus z buněk.

Díky léčbě sice hladiny viru klesnou u pacientů tak nízko, že nejsou při standardních krevních testech detekovatelné, ovšem v biopsiích lymfatických uzlin či tlustého střeva, dvou míst, která standardně obsahují velké populace CD4+ buněk, lze i tak často nalézt velké množství viru.

Projekt Poslední dar

Tyto latentně infikované CD4+ buňky se mohou množit, šířit se tělem a vytvářet rezervoáry HIV, které brání vyléčení pacienta. „Většina studií zahrnuje odběr krve,“ vysvětluje Douglas Richman, ředitel Institutu HIV a Centra pro výzkum AIDS při Kalifornské univerzitě v San Diegu.

„Ale 98 až 99 % latentního rezervoáru a infekce se nachází v tkáních…“ Problémem je, že vědci nevědí, kde všude se tyto rezervoáry v těle nacházejí, protože nemohou odebírat dostatečně vypovídající vzorky z tkání živých pacientů.

A právě v tom tkví přínos projektu označovaného jako Last Gift neboli Poslední dar.

Odborníci z Kalifornské univerzity v San Diegu (UCSD) v jeho rámci hledají dobrovolníky, nakažené HIV, nacházejícím se v terminálním stádiu nějaké nemoci, kteří by byli ochotni pravidelně darovat vzorky své krve a po smrti i své tělo k tak zvané rychlé pitvě.

Studie běží od roku 2017 a zatím se „věnovat své tělo vědě“ rozhodlo 62 dobrovolníků. Provedeno pak bylo 42 tak zvaných „rychlých pitev.“.

Co odhalí tak zvané rychlé pitvy?

Rychlé pitvy, používané ve výzkumu rakoviny již téměř 40 let, se zahajují během několika málo hodin po smrti pacienta. V té době jsou buňky ještě živé a lze je extrahovat a pěstovat v laboratorních kulturách, případně je přenést do laboratorních zvířat pro studium dalšího vývoje nemoci či možných léčebných postupů.

RNA, který odhaluje, které geny jsou aktivní, lze též ještě zachránit. Orgány, včetně mozku, zůstávají neporušené. Díky tomu všemu lze HIV viry v těle kvantifikovat a sekvenovat právě tam, kde se v těle nacházejí.

„Téměř u každého pacienta s HIV, který se podrobil ‚rychlé pitvě‘ jsme objevili něco zvláštního, co se dalo spojit s jeho příběhem,“ říká lékařka Gianella Weibelová, která se na projektu podílí. „Skutečná léčba bude pravděpodobně muset být personalizovaná, protože každé rozložení rezervoárů je zkrátka odlišné.“ Běžným cílem provirů jsou i mikroglie v mozku (specifické imunitní buňky), které pak mohou sloužit jako trvalý rezervoár HIV. Přitom jen asi 10 % provirů je schopno produkovat další životaschopné viry a úspěchem vědců z UCSD, zapojených do Posledního daru, je zjištění, že jsou schopni tyto proviry odlišit od ostatních, které životaschopné viry netvoří. Léčba by tak mohla cílit jen na ně.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 12/2025, které vyjde 19. listopadu.

Zdroje: Science