Měla to být rutinní záležitost. Že archeologický dozor při výstavbě justičního paláce vyústí v odhalení unikátního naleziště, nikdo neočekával. Ale přesně to se stalo. A na místě, kde měla růst pracoviště soudců či státních zástupců, se začali činit experti na časy dávno minulé.

Pokud jde o pravěk, neexistuje snad ikoničtější tvor než mamut. Koneckonců tenhle vyhynulý chobotnatec se objevil už ve spoustě oblíbených filmů. Opomenout nemůžeme ani legendární knihu Eduarda Štorcha (1878-1956) Lovci mamutů.

Ostatně v oblasti jižní Moravy, kde se román odehrává, se nacházejí rozsáhlá archeologická naleziště. Ovšem pozůstatky bezmála 20 chobotnatců staré desítky tisíc let byly v nedávné době objeveny také jinde v tuzemsku, konkrétně v Ústí nad Labem.

Stvořeni pro život v chladu

Mamuta srstnatého, nejznámějšího zástupce rozvětvené mamutí rodiny, si starší generace spojuje právě se Štorchovou knihou nebo s československým snímkem z 50. let Cesta do pravěku, ta mladší zase s animovanou filmovou sérií Doba ledová.

Mohutní býložravci putovali v období čtvrtohor zvaném pleistocén po travnatých stepích Euroasie i Severní Ameriky. Studeného podnebí se rozhodně bát nemuseli, proti mrazu je chránila hustá srst a zásoby podkožního tuku, které tvořily až 10 centimetrů silnou vrstvu. Byli zkrátka stvořeni pro život v chladu.

Historie mamutů jako takových sahá poměrně hluboko do minulosti. První z nich kráčeli po této planetě před dlouhými miliony let. Přímo mamut srstnatý tak starý není. Podle odborníků se nejspíš vyvinul z jiného druhu, mamuta stepního, a to před stovkami tisíc let.

Z oblasti na východě Asie pak masivně expandoval na západ, do Evropy i do Severní Ameriky.

Pytláci by si mnuli ruce

Tak jako dnešní sloni se mamuti srstnatí zdržovali ve stádech. Současným chobotnatcům se pravděpodobně podobali i tím, kdo jednotlivé skupiny vedl. K tomu dodejme, že u slonů indických, kteří mají k vyhynulým příbuzným nejblíže, či i afrických se stáda vyznačují matriarchálním charakterem.

Jsou v nich jen mláďata a samice, z nichž jedna, starší a zkušená, je v čele celé skupiny. Samci se zpravidla coby samotáři pohybují po své vlastní ose, případně tvoří jakési mládenecké „party“.

Pokud nepočítáme nemoci či klimatické změny, představoval pro mamuty hlavní nebezpečí člověk. Byli loveni pro maso, kůži nebo mamutovinu. S notnou dávkou nadsázky bychom mohli říct, že pytláci a se slonovinou obchodující překupníci by jistě uvítali, kdyby nevymřeli.

Důvod je prostý. Nejdelší mamutí kel, který byl nalezen, má přes čtyři metry. Extrémní je i jeho hmotnost, a to necelý metrák. Samozřejmě ne všichni dávní chobotnatci tahali takovou váhu. Zejména samice disponovaly kly kratšími o mnohem lehčími.

Koneckonců během roku mohly tyto masivní „ozdoby“ narůst asi o pouhých 2,5 centimetru, anebo o celých 15 centimetrů.

Žádní pravěcí obři

Nutno podotknout, že v „přehlídce“ pravěkých chobotnatců by mamuti srstnatí nijak zvlášť nevyčnívali. Naopak. Oproti druhům, které vážily i kolem 15 tun, se drželi spíše při zemi. Zpravidla nebyli větší než současní obyvatelé afrických savan.

Jejich výška v kohoutku se pohybovala mezi 2,7 až 3,4 metru a hmotnost činila zhruba 6 tun. Mohli se objevit i samci, jejichž váha byla ještě o dvě tuny větší, to ale nebylo nic běžného. Pochopitelně čím mohutnější a těžší byli, tím toho museli také víc sníst.

Jen pro představu, šestitunoví samci trávili příjmem potravy denně i 20 hodin, během nichž jí zkonzumovali kolem 180 kilo.

Co mamuti mít nemuseli, byli nadměrně velké uši. S ohledem na to, že sloni afričtí používají své obří „plachty“ k ochlazování, to příliš nepřekvapí. V podnebí, v němž dávní chobotnatci žili, byla taková funkce nadbytečná.

Proto jejich ušní boltce dosahovaly velikosti „pouze“ kolem 40 na 30 centimetrů. Pokud jde o chobot, ten měli mamuti přibližně stejně dlouhý jako někteří dnešní sloni, kolem 2 metrů. Dožívali se rovněž stejně vysokého věku, tedy i přes 60 let – takové jsou minimálně odhady vědců.

Více se dočtete v čísle 1/2026