Zpráva Space: 2075, kterou nedávno publikovala britská Royal Society, přináší odvážný, ale vědecky podložený pohled na to, kam se může lidstvo v příštím půlstoletí posunout v oblasti kosmického výzkumu, technologií i etiky.

Mluví se v ní o těžbě na asteroidech, produkci energie na oběžné dráze, průmyslové výrobě v nulové gravitaci, ale také o porodech na Marsu nebo možném setkání s mimozemským životem.

Zpráva klade důraz i na to, aby se rozvoj vesmírných aktivit nestal doménou jen několika vyvolených zemí či soukromníků a korporací.

Právě to report, na jehož vzniku participovala řada renomovaných vědců, opakovaně zdůrazňuje, protože čím dříve se nastaví pravidla, tím větší je šance, že se předejde konfliktům a chaosu. Ostatně, vždyť už dnes se o orbitální pozice svádějí tiché boje.

Jedním z konkrétních scénářů ve zprávě je těžba nerostných surovin na planetkách, které se nacházejí na naší vesmírné zahrádce. I malá tělesa mnohdy obsahují řadu cenných surovin; kovové typy (M) skrývají železo, nikl, kobalt či vzácné kovy jako platinu a iridium, využitelné v elektronice a průmyslu, uhlíkaté (typ C) často obsahují vodu, kterou lze rozložit na kyslík a vodík.

A kamenité asteroidy (typ S) jsou plné silikátů vhodných pro nejrůznější vesmírné stavby. Asteroid o šířce jediného kilometru může obsahovat kovy v hodnotě miliard dolarů a právě proto je těžba mimo Zemi tak lákavá.

Těžební technologie sice zatím na masové využití nejsou připraveny, ale základní koncepty již existují a první pokusné mise probíhají. Suroviny získané mimo Zemi by mohly být využívány přímo ve vesmíru, například při výstavbě kosmických stanic nebo výrobě paliva.

Umožnilo by to snížit závislost na zásobování z planety a zároveň omezit ekologický dopad pozemního těžebního průmyslu.

Podle autorů zprávy se právě těžba ve vesmíru může stát zárodkem nové ekonomiky. Pokud budou dostupné suroviny a energie, může dojít ke vzniku orbitálních továren, které budou vyrábět například polovodiče, léky nebo kovové konstrukce.

Výroba v mikrogravitaci totiž umožňuje dosáhnout výsledků, které jsou na Zemi fyzikálně nemožné.

Příkladem může být ZBLAN, tedy speciální typ fluoridového skla (složeného z fluoridů zirkonia, barya, lanthanu, hliníku a sodíku), ze kterého lze vyrobit optické vlákno, které má výrazně nižší ztrátovost přenosu světla než klasická křemíková vlákna.

Na Zemi se při jeho výrobě často tvoří mikroskopické krystalky, které zhoršují kvalitu, avšak v mikrogravitaci krystalizace probíhá jinak, pomaleji a rovnoměrněji, bez nežádoucí sedimentace. Výsledkem jsou téměř dokonalá vlákna, ideální pro vysokorychlostní datové přenosy a pokročilé lasery.

NASA i některé komerční firmy už testovaly výrobu ZBLAN vláken na Mezinárodní vesmírné stanici a výsledky byly velmi slibné. Stejně tak je reálné zřídit datová centra přímo na oběžné dráze, s přirozeným chlazením a trvalým přístupem ke sluneční energii.

Jedním z nejambicióznějších projektů nadcházejících dekád je bezesporu výroba elektrické energie přímo ve vesmíru. Koncept orbitálních solárních elektráren počítá s tím, že obří pole solárních panelů na geostacionární dráze budou nepřetržitě zachytávat sluneční záření a to vše bez atmosférických ztrát, bez oblačnosti a bez noci.

Energie by pak byla přenášena na Zem ve formě mikrovlnného nebo laserového paprsku, zachytávána na speciálních stanicích a převáděna zpět na elektřinu. Oproti pozemským obnovitelným zdrojům by tato metoda umožnila stálý, stabilní a předvídatelný přísun energie 24 hodin denně.

Už dnes probíhají experimenty, které testují účinnost bezdrátového přenosu energie, například výzkumníci z Caltechu v roce 2023 úspěšně demonstrovali přenos energie ze satelitu na detektor na Zemi. Pokud se podaří překonat technologické i bezpečnostní překážky, mohlo by jít o zásadní zlom v tom, jak lidstvo získává energii, bez emisí, bez těžby i bez spalování.

Royal Society v této souvislosti upozorňuje: „Potřebujeme rozšířit udržitelnost z naší planety i do vesmíru. To zahrnuje recyklaci kosmického odpadu, ochranu planet a zabránění kontaminaci jiných světů.“.

Tím se vědci dostali k další výzvě, která souvisí s narůstající přítomností lidí a strojů na oběžné dráze. Kosmický prostor se stává skladištěm mrtvých družic, zbytků raketových stupňů i úlomků z kolizí.

V některých oblastech, zejména na nízké oběžné dráze, hrozí efekt kosmické smršti, což je řetězová reakce kolizí, při nichž trosky ničí další objekty a vzniká exponenciálně rostoucí množství nebezpečného šrotu. Kdo viděl film Gravitace, ví, o čem je řeč.

Zpráva doporučuje aktivně investovat do technologií, které umožní odpad nejen odstraňovat, ale také využívat jako zdroj. Například přetavení zbytků konstrukcí na nové díly přímo na orbitě by podstatně snížilo náklady na vynášení nových materiálů ze Země.

V úvahu přichází i přeměna starých satelitů na „továrny duchů“, tedy autonomní jednotky určené k přepracování odpadu.

Pokud se kosmický provoz nevyčistí, nebude možné dlouhodobě udržet přítomnost člověka ve vesmíru. Nejde jen o mise k Měsíci nebo Marsu, protože i běžná družice na nízké dráze může být zničena nárazem s dvoucentimetrovým šroubem letícím rychlostí 28 000 km/h.

Jedním z nejsilnějších motivů zprávy je možnost, že v příštích dekádách narazíme na formu života mimo naši planetu. Vědci upozorňují, že nepůjde o šedivé humanoidy unášející lidi na pokusy, ani o Alfy, před kterými se musí mít na pozoru každá kočka nebo o Vetřelce, které vyděsí každého tvora.

I objev mikroorganismů by měl zásadní dopad. „Pokud někde poblíž žijí mimozemšťané, pravděpodobně se to dozvíme během příštích 50 let,“ uvedl technolog Martin Sweeting, který se podílel na zprávě podílel.

Objevení i primitivního života mimo Zemi by mohlo ovlivnit vnímání lidského místa ve vesmíru, náboženské struktury, etické debaty i geopolitické vztahy. Někteří autoři zprávy však varují, že nelze předpokládat automatické sjednocení lidstva.

Spíš je možné očekávat prudkou reakci, od strachu až po ještě větší vzrůst nacionalismu, než jakého jsme svědky v současnosti.

Zpráva připouští i velmi neobvyklou, ale vědecky možnou událost: narození prvního člověka na jiné planetě. Zatímco výstavba marťanských základen je v plenkách, porod mimo Zemi otevírá zcela nové otázky týkající se genetiky, medicíny, lidských práv a občanství.

„Co když se lidé začnou rodit na Marsu?“ pokládá zpráva řečnickou otázku. Odpověď není jednoduchá. Může to znamenat vznik samostatné civilizace, nebo také etický problém: jak zajistit dítěti zdraví, pokud těhotenství proběhne v prostředí s nízkou gravitací a vysokou radiací?

Zpráva neobchází ani politiku. Rizika spojená s těžbou, kolonizací a průmyslovým využíváním vesmíru jsou zřejmá. Kdo bude vlastnit zdroje? Jak zabránit konfliktům o pozice na oběžné dráze? A kdo nastaví pravidla?

Bez mezinárodní spolupráce a právního rámce může dojít k eskalaci napětí podobně, jako tomu bylo při zbrojení během studené války. Podle autorů by měly být urychleně přijaty zákony, které nastaví nová pravidla pro mírové využívání vesmíru.

Zatím se totiž právní rámec drží zastaralé Smlouvy o vesmíru z roku 1967, která ani v nejdivočejších představách nemohla počítat s komerčními start-upy ani s těžebními projekty.

Závěrečný tón zprávy je jasný: pokud se podaří spojit vědu, technologii a zodpovědnou politiku, může následujících 50 let přinést změny srovnatelné s průmyslovou revolucí. Autoři věří, že vesmírné aktivity mohou pomoci lidstvu nejen přežít, ale i lépe porozumět sobě samému.