Velká část Evropanů žije v prostředí, kde znečištění ovzduší výrazně překračuje bezpečné limity. Jemné částice, toxické plyny i karcinogeny přitom nepoškozují zdaleka jen plíce, ale zasahují i srdce, mozek nebo imunitní systém.

A asi nepřekvapí, že nejzranitelnější jsou ti, kdo se bránit nemohou: děti..

Nad evropskými městy se vznáší tichý a neviditelný nepřítel. Není slyšet, není cítit, leč o to více je zákeřnější. Znečištění ovzduší, především jemnými prachovými částicemi PM2.5, dnes zasahuje většinu obyvatel starého kontinentu.

Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) žije více než 90 % Evropanů v oblastech, kde koncentrace znečištění přesahují hodnoty doporučené Světovou zdravotnickou organizací (WHO), přičemž dopady jsou zničující. A týká se to jak fyzického, tak i psychického stavu Evropanů.

Představa, že znečištěný vzduch jen tak trochu dráždí dýchací cesty, je už dávno překonaná, byť mnozí milovníci spalovacích motorů ji s oblibou stále opakují. Přehledová studie publikovaná v odporném lékařském časopise Chest v roce 2023 shrnula více než 70 výzkumů z celého světa a došla k jednoznačnému závěru:

jemné částice mají skutečně zničující účinek. „Znečištění ovzduší může poškodit prakticky jakýkoliv orgán v těle. Kromě toho zvládnou nemoc nejen spustit, ale podstatně zhoršit i její průběh,“ vysvětluje profesorka medicíny Francesca Dominici z Harvard T.H. Chan School of Public Health, která je zároveň spoluautorkou několika dalších rozsáhlých studií na toto téma.

Její výzkum mimo jiné prokázal například vazbu mezi expozicí PM2.5 a zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby, cévních mozkových příhod i chronických onemocnění ledvin.

Riziko se přitom zdaleka netýká jen starších či nemocných lidí. Jak konstatuje Evropská respirační společnost, znečištění ovzduší zvyšuje výskyt astmatu a alergií i u jinak zdravých dětí a dospívajících.

U mnohých z nich by se v čistém prostředí tyto problémy vůbec nerozvinuly. „Imunitní systém dětí se teprve vyvíjí. A jak jemné částice pronikají do plic, tak se následně dostávají i do krevního oběhu a způsobují zánětlivou reakci v celém těle,“ uvádí doktorka Isabella Annesi-Maesano z francouzského národního výzkumného centra Inserm.

EEA každoročně zveřejňuje mapy koncentrace PM2.5 a oxidů dusíku, přičemž situace se rok od roku příliš nemění. Nejpostiženější jsou tradičně hustě osídlené oblasti, zejména severní Itálie, Polsko, části Balkánu, ale i velké metropole jako Paříž, Madrid či Praha.

V roce 2022 zemřelo v Evropské unii podle EEA na následky dlouhodobého vystavení jemnému prachu zhruba 253 000 lidí, což je však jen konzervativní odhad, který nezahrnuje dopady na duševní zdraví, kognitivní schopnosti nebo kvalitu života.

„Částice PM2.5 pronikají hluboko do plicních sklípků, ale to není všechno. Skrze plicní membránu se dostávají do krevního oběhu a tím pádem i do dalších orgánů, včetně mozku,“ varuje doktor Tim Nawrot z belgické univerzity v Hasseltu, jehož tým jako první našel jemné prachové částice i v placentách těhotných žen. Ukázalo se tak, že dítě je vystaveno toxickému prostředí ještě před narozením.

Chronická expozice škodlivinám zhoršuje nejen fyzický, ale i psychický stav. Studie publikovaná v časopise Environmental Health Perspectives upozornila na souvislost mezi koncentrací PM2.5 a výskytem depresí a úzkostných poruch u adolescentů.

Problém se netýká jen současnosti, protože vdechovaný jed s sebou přináší následky i v budoucnosti. Děti, které dnes vyrůstají ve smogu, budou mít vyšší riziko vzniku cukrovky 2. typu, srdečních onemocnění a chronických zánětů i v dospělosti.

„Dopady se mohou projevit i desítky let po expozici. Tělo má skvělou paměť a to bohužel platí i pro jedovaté částice,“ upozorňuje epidemiologka Annette Peters z Helmholtzova centra v Mnichově, která se dlouhodobě věnuje dopadům životního prostředí na zdraví.

Ačkoliv situace vypadá chmurně, změna je možná a na mnoha místech, zejména v západní části kontinentu, už začala. Mnohá evropská města omezují osobní automobilovou dopravu, zlepšují tu veřejnou a zvyšují podíl svých zelených ploch.

Londýn, Paříž, Milán nebo Berlín výrazně snížily koncentrace škodlivin díky nízkoemisním zónám. Oslo ze svého centra vytlačilo veškerá parkovací místa, belgický Gent znemožnil průjezd města autem i pro rezidenty.

V našich končinách, kde je každá ulice parkovištěm, je to něco nepředstavitelného, avšak výhody jsou zřejmé: lepší zdraví, delší život, menší náklady na zdravotní péči. „Vzduch se dá vyčistit. Máme k tomu technologie i politické nástroje, jen je třeba je opravdu použít,“ shrnuje ředitelka oddělení veřejného zdraví WHO Maria Neira.

Podle odhadů by splnění doporučených limitů WHO snížilo počet předčasných úmrtí v EU o více než 200 000 ročně.