Dna je zánětlivé onemocnění kloubů, které vzniká kvůli nadbytku kyseliny močové v těle. Ta se ve formě krystalků ukládá v blízkosti kloubů, nejčastěji přitom postihuje palce na nohou, a způsobuje bolestivý zánět.
Vědci nyní zjistili, že naši předkové disponovali genem, který kyselinu močovou uměl rozkládat, ovšem v průběhu evoluce ho ztratili. Jeho obnova pomocí metody editace genů by mohla pomoci dnu léčit….
Dna, historicky také pakostnice, je označována za „nemoc králů“, protože ve starověku a středověku si jen lidé z bohatých vrstev mohli dovolit konzumovat stravu bohatou na maso a alkohol. Tyto „potraviny“ obsahují hodně purinů, jejichž metabolismus zvyšuje množství kyseliny močové v krvi.
Za normálních okolností jí má člověk v těle zhruba jeden gram, přičemž většinu vyloučí skrz ledviny a moč. Pokud je kyseliny močové v organismu více, začne se ukládat ve formě krystalků do oblasti kloubů a vyvolá dnu.
Akutní dna se projevuje náhlými záchvaty, které bývají velice bolestivé a nejčastěji k nim dochází v noci. Více se vyskytuje u mužů. Zpravidla je postižen palec na noze, může se však jednat i o klouby ostatních prstů, kotníky, kolena, lokty či zápěstí.
Postižené místo bývá oteklé, ztuhlé a teplé. Záchvat může provázet i horečka. „U záchvatu dny zanícení odezní do 40 dní,“ píše o nemoci slavný řecký lékař Hippokratés, který žil před zhruba 2 400 lety. Tehdy však dna nebyla tak rozšířena jako dnes, kdy celosvětově postihuje 1 člověka z 25.
Urikáza zatočí s bolestivou dnou
Zajímavé je, že u jiných savců, vyjma primátů, je velmi vzácná. A to z důvodu, že tito mají aktivní gen pro enzym zvaný urikáza, který rozkládá kyselinu močovou v krvi, a tím zabraňuje tvorbě krystalů.
Kvůli řadě mutací, jež se během naší evoluční historie objevily, však enzym urikáza nedokáže u lidí kyselinu močovou zpracovávat. Někteří odborníci se domnívají, že je to z toho důvodu, že zvýšené hladiny kyseliny močové přeměňují ovocný cukr na tuk, což pomáhá primátům přežít zimy a vedlo to i ke zvětšení jejich mozků.

Existuje hned několik léků k léčbě dny, jejichž úkolem je snižovat hladinu kyseliny močové, jejich účinky jsou však omezené, případně vyvolávají vážné alergické reakce. To je bohužel i případ přípravku Krystexxa.
Ten obsahuje proteiny urikázy vyrobené s použitím kombinace genových sekvencí prasete a paviána, které se injekčně vpravují do těla. Hrozí u toho však riziko rozvoje anafylaktického šoku. Kdyby si lidské tělo bylo schopno samo tvořit urikázu schopnou rozkládat kyselinu močovou, tento problém by zmizel.
Starověké geny léčí moderní společnost
Vědci již dříve identifikovali starověké geny, které byly u našich předků odpovědné za produkci urikázy. V nové studii pak použili genetické nůžky, metodu CRISPR, k vložení starověkého genu urikázy do genomů lidských jaterních sféroidů.
Sféroidy jsou 3D skvrny laboratorně vypěstovaných tkání, které napodobují komplexní orgány nacházející se v těle v plné velikosti. Vložení starověkého genu v nich vedlo k poklesu kyseliny močové a také ke snížení hromadění tuku souvisejícího s ovocnými cukry.
„Lidské buňky stále vědí, co dělat s tímto proteinem,“ vysvětluje spoluautor studie Eric Gaucher, genetik z Georgijské státní univerzity, který ztracený gen vytvořil.
Druhou spoluautorkou studie byla doktorandka z Gaucherovy laboratoře Lais de Lima Balicová. Ačkoliv mají před sebou ještě dlouhou cestu k opravdu funkčnímu léku, oba odborníci věří, že tento přístup – převzetí a adaptace starých genů pro moderní terapie – by mohl být v budoucnu uplatněn v širším měřítku.
„Mým konečným cílem je propojit molekulární evoluci a klinickou medicínu,“ svěřuje se Gaucher. „V ideálním případě bychom mohli použít starověké proteiny nebo starověké enzymy k vývoji léčiv, která pomohou moderní společnosti.“.
Zdroj: LiveScience