Na jídelníčku většiny lidí nemůže chybět maso. Není ale maso jako maso. Existuje i varianta kultivovaného nebo také umělého masa, které vzniká v laboratoři. Nejedná se o poslední výkřik doby. Umělé maso je tématem, jehož kořeny sahají celkem hluboko do minulosti.
Měnit představy v realitu umožnil postupně technologický pokrok na konci 20. a v 21. století a také obrovské sumy, které byly investovány do vývoje. Zvířatům, která mají skončit, nebo by skončila na talíři, jsou odebírány kmenové buňky, načež probíhá jejich kultivace vně tělesné schránky.
Takový odběr probíhá v rámci biopsie z tkáně, případně se „dárcem“ může stát oplodněné vajíčko. Buňky je možné použít opakovaně k dalšímu a dalšímu množení, ne však donekonečna. Právě něčeho takového by však vědci chtěli docílit. Odpadla by tím potřeba dalších biopsií.
Umělé maso už nějaký ten rok existuje. V některých koutech světa se s ním lze normálně setkat, například v Singapuru nebo ve Spojených státech amerických. Má celou řadu výhod. Ochránci a milovníci zvířat jej vítají s otevřenou náručí.
Nicméně existují i nevýhody jako velká uhlíková stopa vznikající při výrobě, jež dlouhodobě provázejí vysoké náklady. Ačkoli se je v průběhu let podařilo snížit, velkovýroba umělého masa je stále otázkou budoucnosti.
Samozřejmě problémem nemusí být jen cena, ale i výhrady a nedůvěra některých lidí a legislativní překážky v jednotlivých státech.
Více o udržitelných projektech se dočtete v čísle 10/2025 v článku Svět zítřka: 21 vědeckých projektů, které mění budoucnost.
