Roku 1954 byly v pozůstatcích významného antického města zvaného Paestum nalezeny bronzové nádoby, které v sobě obsahovaly záhadnou lepkavou hmotu. Její složení po 70 let mátlo odborníky. Nyní se díky pokrokům v chemické analýze konečně podařilo odhalit její složení, a ukončit tak dlouhé roky trvající dohady..

Když bylo v podzemní svatyni ve městě Paestum, které se nachází asi 85 km jihovýchodně od Neapole, objeveno osm bronzových nádob s lepkavým obsahem, domnívali se odborníci, že se jedná o med. Ten byl v antice považován za symbol nesmrtelnosti.

Nicméně, navzdory nejméně čtyřem pokusům o potvrzení přítomnosti této lepkavé, sladké látky během sedmi desetiletí nikdy nebyly ve vzorcích nalezeny žádné důkazy o obsahu cukrů v této hmotě.

Nyní použil tým chemiků a archeologů nejmodernější analytické techniky k identifikaci pastovitého zbytku z 2500 let starých bronzových nádob. A jejich nález je jednoznačný, jednalo se skutečně o zbytky sladké oběti starověkým bohům, tedy o med.

„Zajímavé je, že starověcí Řekové a Římané med považovali za superpotravinu,“ uvádí hlavní autorka studie Luciana da Costa Carvalhová, chemička z Oxfordské univerzity. Med byl důležitou součástí antické medicíny, rituálů, kosmetiky i jídelníčku.

Analýza potvrdila, že se jedná o med

Odborníci vzorky zkoumali pomocí hmotnostní spektrometrie, techniky, která dokáže identifikovat různé molekuly a sloučeniny. Carvalhová a její tým díky ní dokázali ve zbytcích ze starověké nádoby poprvé identifikovat intaktní hexózové cukry neboli šestiuhlíkaté monosacharidy, mezi které patří fruktóza, glukóza či D-manóza.

Čerstvý med jich obsahuje hned 79 %, přičemž nejhojněji je v něm zastoupena fruktóza. Analýza proteinů ve vzorku pak rovněž odhalila přítomnost mateří kašičky, mléčného sekretu produkovaného včelími dělnicemi.

Vědci v lepkavé hmotě objevili také peptidy neboli krátké řetězce aminokyselin, které jsou menšími verzemi proteinů, jež jsou unikátní pro evropskou včelu medonosnou (Apis mellifera). Studie, jejíž závěry byly zveřejněny v odborném časopise Journal of the American Chemical Society, tak představuje první přímý molekulární důkaz podporující přítomnost medu v bronzových nádobách ze 6. století př. n.l., a to nejpravděpodobněji ve formě pláství.

Méně sladký med, než je ten dnešní

„Množství cukru ve starověkém medu bylo ve srovnání s tím současným velmi nízké,“ vysvětluje Carvalhová, která má za to, že „tento med chutnal jako umytá plástev, jen byl o něco kyselejší.“ Vědci v medové směsi nalezli rovněž ionty mědi, které zřejmě umožnily její zakonzervování, neboť tyto ionty jsou biocidní, což znamená, že mohou zabíjet mikroorganismy.

„Jejich přítomnost přispěla k uchování cukrů na povrchu zbytků,“ doplňuje Carvalhová.

Nádoby byly nalezeny v podzemní svatyni zvané heroon, kde se rovněž nacházel velký dřevěný stůl, na kterém byly umístěny železné tyče omotané vlnou. Obětiny byly věnovány mýtickému zakladateli starověkého řeckého města Sybaris, Isovi z Heliké.

Když byl Sybaris zničen v 6. století př. n. l., jeho obyvatelé uprchli a založili město zvané Poseidonia. Ve 3. století př. n. l. však Poseidonium dobyli Římané a přejmenovali ho právě na Paestum.

Zdroj: LiveScience