Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si tehdy pomyslel, že právě tady se začne psát jeden z nejneobyčejnějších příběhů záchrany divokého zvířete?
A to zvířete, které běhá tisíce kilometrů odtud – po větrných stepích Mongolska.

Kůň Převalského je dnes poslední žijící divoký kůň vůbec. Vymírající a zachráněný druh. Ale kdysi, před 150 lety, to bylo úplně jinak.
Staletí o nich nikdo nevěděl, pro „svět“ tahle nádherná zvířata objevil až důstojník carské armády a zároveň cestoval jménem Nikolaj Prževalskij (1839–1888). Předtím koně znali v podstatě jen pastevci.
Krutý mongolský dzud
Tenkrát ještě nikdo neřešil populační stav těchto zvířat. To se začalo dít až o desítky let později. Každopádně postupem času vyšlo najevo, že relativně nově popsaný kopytník se potýká s existenčními problémy.
Že jeho řady rychle řídnou. Proč? Důvodů bylo víc. Musel třeba de facto soupeřit s hospodářskými zvířaty o vodu i pastviny, přičemž domestikované druhy měly na své straně člověka, respektive místní obyvatele snažící se ochránit svůj zdroj obživy. Stával se také kořistí lovců.
Svou roli sehrály i další aspekty. Například nestabilní situace v regionu, kde docházelo k ozbrojeným konfliktům. Anebo křížení divokého koně s tím domácím. Tvrdou ránu slábnoucí populaci dovedla zasadit i krutá mongolská zima, označovaná jako dzud.
Situace byla každopádně vážná, a to pravděpodobně už v době, kdy si to odborníci vůbec neuvědomovali. Pomoc se zachováním druhu mohly zoologické zahrady. Už na začátku 20. století se v různých zoo nacházely desítky zvířat. Jako problém se však ukázala jejich reprodukce.
Jde o přežití druhu
V pražské zoo se koně Převalského, s nadsázkou řečeno, ubytovali v roce 1932, tedy nedlouho po jejím otevření. A začalo se jim tu dařit. Už dva roky nato se v trojských kulisách narodilo první hříbě. A jak čas plynul, přicházely další chovatelské úspěchy.
Nezastavilo je ani to, když na šest let pohltily planetu plameny 2. světové války. V roce 1959 proběhla první mezinárodní konference, jež se týkala chovu a ochrany koní Převalského. Jedním z jejích výsledků bylo založení Mezinárodní plemenné knihy.
Zahradou nejpříhodnější k jejímu vedení se stala ta, která celou konferenci hostila, tedy ta pražská.
Že jde doslova o záchranu druhu, se ukázalo o 10 let později. Tehdy byl na asijských stepích spatřen jediný hřebec, označený v té době za posledního zástupce svého druhu v přirozeném prostředí. Kůň Převalského byl tedy v přírodě vyhuben!
Ale naděje žila. I díky Praze.
S přibývajícími dalšími roky populace odchovaná lidmi sílila. A začalo se proto uvažovat o návratu hrdého a nezkrotného kopytníka do divočiny.

Praha nezůstala v koutě
V těchto snahách hrály zpočátku hlavní roli různé nadace či neziskové organizace, hlavně německé, nizozemské nebo švýcarské. Už v roce 1988 došlo k prvnímu transferu zvířat, kdy se cílovou destinací stala Čína.
Zkraje 90. let se pak rozběhlo několik reintrodukčních projektů v Mongolsku. Následovala série transportů. Pražská zoo samozřejmě nezůstala stát v koutě. Vždyť v péči o koně Převalského dosáhla obrovských úspěchů.
Mohla také nabídnout vícero adeptů vhodných pro nový život na mongolských stepích. Čtyři z nich byli v letech 1998 a 2000 dopraveni do oblastí u osady Tachin Tal a pohoří Hustain Nuruu.
Zima přinesla zlom
Situace se vyvíjela natolik příznivě, že v roce 2008 už kůň Převalského neměl nálepku „vyhuben v přírodě“. Označení „kriticky ohrožený“ také nebyla žádná výhra, rozhodně šlo ale o krok správným směrem.
Nicméně nutno podotknout, že vypuštěná zvířata čelila v přírodě řadě rizik. Za zmínku stojí zejména složité klimatické podmínky. V souvislosti s nimi připomeňme dzud, drsnou mongolskou zimu. Právě zima nově rostoucí populaci tvrdě zasáhla v roce 2010, konkrétně v chráněné oblasti označované jako Velká Gobi B na jihozápadě Mongolska.
Jednalo se o zlomový okamžik v přístupu pražské zoo k reintrodukčním projektům. Sama totiž, jako první zoologická zahrada vůbec, jeden takový zaštítila. Dostal název Návrat divokých koní. Nutno dodat, že i díky zapojení českých odborníků se už v roce 2011 kůň Převalského ocitl v kategorii „ohrožený“, což je od kategorie „vyhuben v přírodě“ skutečně značný posun.
Více se dočtete v čísle 9/2025.