Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost rostlin může významně ovlivnit, kolik uhlíku se ukládá do půdy.
Klíčem je ale správné místo a správné podmínky – jinak zůstává potenciál biodiverzity nevyužitý.
Louka, která chrání planetu
Půda je tichým hrdinou v boji proti klimatické změně. Umí vázat obrovské množství uhlíku, který by jinak oteploval naši atmosféru. Vědci už dlouho vědí, že rostliny sehrávají v tomto procesu důležitou roli – skrze kořeny, stonky a listy ukládají do půdy organickou hmotu.
Nová mezinárodní studie ale ukazuje, že zdaleka nejde jen o množství biomasy, ale také o druhovou rozmanitost rostlin a specifické podmínky v půdě.

Různorodost se počítá – někdy
Vědecký tým vedený Šárkou Angst z Biologického centra AV ČR analyzoval data z různých ekosystémů a porovnal, jak rostlinná rozmanitost ovlivňuje ukládání uhlíku. Výsledky, publikované v červenci v prestižním časopise Nature Communications, ukazují, že biodiverzita pomáhá – ale ne vždy stejně.
„Přínos rostlinné rozmanitosti závisí na tom, kolik uhlíku už půda obsahuje a v jaké formě,“ vysvětluje Šárka Angst. Například v původních lesích nebo přirozených loukách bývá půda už „nasycená“ stabilním uhlíkem.
Tam další zvyšování rozmanitosti nepřináší výrazný efekt. Naopak v intenzivně obhospodařované zemědělské půdě nebo v hlubších vrstvách půdy může mít biodiverzita zásadní vliv – pomáhá ukládat uhlík a tím i chránit klima.

Věda pro budoucnost půdy
„Neměli bychom očekávat univerzální přínos biodiverzity pro ukládání uhlíku,“ říká spoluautor studie Gerrit Angst. „Je nutné zohlednit typ půdy, klimatické podmínky i způsob jejího využití. Jen tak můžeme cíleně využít biodiverzitu ke zlepšení půdní kvality a ochraně klimatu.“.
Autoři výzkumu proto navrhují další dlouhodobé experimenty napříč různými prostředími, které by pomohly lépe pochopit, kdy a kde má rozmanitost rostlin největší přínos.
Box
Dvě tváře uhlíku v půdě
Uhlík se v půdě nevyskytuje jen tak – má své formy a trvání. Studie rozlišuje dva hlavní typy:
Nestabilní organická hmota (POM – particulate organic matter):
Tvoří ji čerstvé, částečně rozložené zbytky rostlin – například listy nebo kořeny. V půdě zůstává jen krátce, od několika dnů po pár let.
Stabilní uhlík navázaný na minerály (MAOM – mineral-associated organic matter):
Tento uhlík je vázán na jemné půdní částice a může v půdě zůstat stovky až tisíce let.
Rostlinná biodiverzita ovlivňuje oba typy jinak – podle typu ekosystému a půdy. Někdy podporuje spíš tvorbu krátkodobé biomasy, jindy pomáhá vytvářet stabilní zásoby uhlíku.