Nález mimozemského života by byl bezesporu největším objevem v dějinách vědy. Ačkoliv kosmické sondy už prolétly kolem všech planet naší soustavy a čím dál dokonalejší teleskopy nahlížejí do stále vzdálenějších koutů vesmíru, důkaz toho, že život na planetě Zemi není jen osamoceným výkřikem do tmy stále schází. Nedávný objev v atmosféře exoplanety K2-18b proto vzbudil pozdvižení..

Vědci zde totiž možná narazili na molekulu, která na Zemi pochází výhradně z biologických procesů, a to dimethylsulfid (DMS). Ale pozor: slovo možná je na místě a na jakékoliv kategorické závěry je brzy.

K2-18b je planeta vzdálená 120 světelných let, kterou před deseti lety objevil teleskop Kepler. Patří mezi tzv. subneptuny, což jsou tělesa větší než Země, ale menší než Neptun, ve Sluneční soustavě se tedy žádná podobná planeta nenachází. Astronomové tak s podobnými tělesy mají jen málo zkušeností.

Vedoucí nedávné studie Nikku Madhusudhan ze staroslavné Cambridgské univerzity ve studii publikované v Astrophysical Journal Letters, přišel s novým modelem těchto planet, které nazývá hyceanské.

Podle něj se jedná o světy s atmosférou bohatou na vodík a rozsáhlými oceány pod ní. A právě takovým tělesem K2-18b zřejmě je.

To by ještě byla zpráva, která by mohla snadno zapadnout. Ale ve zdejších oblacích astronomové měli zachytit stopy DMS, přičemž na Zemi tuto molekulu produkují výhradně živé organismy, jako jsou mořské řasy.

„Nechceme bezhlavě tvrdit, že jsme objevili život,“ prohlásil Madhusudhan. „Ale nejlepší vysvětlení našich dat je, že K2-18b je teplá oceánská planeta překypující životem.“.

Tak silné tvrzení samozřejmě vyvolalo bouři reakcí a jiní vědci zůstávají nohama pevně na zemi. „Je to jen náznak,“ mírní nadšení planetární vědec Stephen Schmidt z Univerzity Johna Hopkinse. „Zda je planeta obyvatelná, zatím nevíme.“.

Náznaky, že DMS může být na K2-18b přítomen se objevily už dříve, ale teprve s pomocí nové generace přístrojů na palubě teleskopu Jamese Webba získali vědci silnější signál. Badatelé překvapivě zachytili i příbuznou sloučeninu dimethyldisulfid.

Podle Madhusudhana tým dlouho hledal chybu, ale signál zůstal stabilní: „Byl to šok. Věnovali jsme přitom ohromné množství času snaze signál zpochybnit, ale nepodařilo se.“.

To ale pořád nutně nemusí znamenat, že oceány na K2-18b, pokud tam skutečně jsou, se hemží životem. Vědci jako Christopher Glein z Southwest Research Institute upozorňují, že planeta může vypadat jako obří žhavý balvan s atmosférou sice plnou vodíku, ale bez šance na vodu či život.

„Pokud někdo nepošle mimozemšťana, který by na nás zamával, nikdy to nebude absolutní důkaz,“ dodává Glein s nadsázkou.

Výzkum exoplanet je stále v plenkách a mnoho věcí zůstává zahalených nejistotou. Nevíme například, jak se DMS chová v prostředí s vysokým tlakem a teplotami, jaké mohou na subneptunech panovat a tak budou nutné laboratorní pokusy, které podmínky na těchto planetách nasimulují.

„Teprve se učíme chápat, jak tyto exotické světy vlastně fungují,“ upozorňuje Matthew Nixon z Marylandské univerzity.

Podle astrobiologa Joshua Krissansena-Tottona z Washingtonské univerzity navíc tento objev může být do značné míry labutí písní amerického výzkumu exoplanet, protože Trumpova administrativa plánuje drastické škrty v rozpočtu NASA, což by znamenalo konec nových dalekohledů i celé řady astrobiologických projektů.

„Pokud se to stane, hledání života ve vesmíru prakticky skončí,“ říká Krissansen-Totton.

Vědecký svět tedy stojí na rozcestí. Je tu bezesporu vzrušující náznak, ale ten je doprovázen spoustou nezodpovězených otázek. Teprve další data z teleskopu Jamese Webba možná potvrdí či vyvrátí, že DMS na K2-18b skutečně pochází z biologických procesů.

Anebo se ukáže, že jde o zcela nebiologický jev, jaký naše teorie zatím neznají. Věda je totiž pomalý proces, plný pochybností a opatrnosti a koneckonců tak to má být. „Nezačínám křičet: ‚mimozemšťani!‘“ říká s úsměvem Nikole Lewisová z Cornellovy univerzity. „Ale do budoucna si to právo zakřičet nechávám.“.