Většina lidí si nevybaví nic, případně jen velmi málo z doby, kdy jim byly méně než tři roky. Už slavný rakouský psycholog a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud nazval tento jev infantilní amnézií.

Pokud jsou tyto vzpomínky klíčem k rozvoji naší identity v dospělosti, jak je možné, že si je nepamatujeme?.

Paměť je složitý a komplexní fenomén, na kterém se podílí mnoho nervových buněk v různých částech našeho těla. Senzorická neboli ultrakrátká paměť uchovává informace přicházející ze smyslů. Tyto informace mohou být následně uloženy do střednědobé paměti s trváním 30 až 40 minut.

Pokud se tyto vjemy posilují zvýšenou pozorností, opakováním či silným emočním zážitkem, jsou následně uloženy do dlouhodobé paměti. Na tom se podílí dvě mozkové oblasti, hipokampus, který je centrem paměti, a amygdala, což je sídlo radosti, utrpení a strachu.

Nezralý mozek neukládá vzpomínky

V raném dětství se některé části mozku důležité pro tvorbu vzpomínek teprve vyvíjejí, což platí zejména o hipokampu a prefrontální kůře. Z tohoto důvodu nemá dětský mozek plnou kapacitu k efektivnímu vytváření a ukládání vzpomínek.

Dospělí pak marně bojují s vybavováním si konkrétních událostí nebo detailů z raných let svého života. Jedna z hypotéz pracuje s tím, že jak se nové neurony v dětství integrují do mozkových okruhů, naruší dřívější sítě vzpomínek.

Podle jiné teorie jsou tyto vzpomínky v mozku uchovány, akorát ve formě, která brání tomu, aby si je dospělý později vybavil.

Na nedostatku vzpomínek z dětství se může podílet rovněž nedostatečná jazyková vybavenost batolat, když právě jazyk sehrává zásadní roli v tom, jak kódujeme a získáváme vzpomínky. Bez dostatečné znalosti jazyka, který si osvojují postupně, nejsou malé děti schopné se vyjadřovat přesně a podrobně, což ovlivňuje i kvalitu jejich vzpomínek.

Jsou rovněž emocionálně nevyzrálé, takže častěji si vybaví silně citově zabarvené, ať už pozitivně či negativně, vzpomínky než běžné a všední každodenní události z prvních let svého života.

Odlišné vnímání času dítětem

Dalším prvkem ovlivňujícím formování a uchovávání raných vzpomínek je odlišné vnímání času dítětem. To častěji než dospělý žije přítomným okamžikem. Takže si může vytvořit vzpomínku na konkrétní den, ale již ne rok.

Jak člověk roste, jeho vnímání času se zlepšuje, a tak je schopen vytvářet si koherentnější a podrobnější vzpomínky, které správně zasazuje do časového rámce. Podle nejnovějšího výzkumu, který provedla profesorka Qi Wangová z Cornell University, však může věk, ze kterého pochází nejranější vzpomínky daného člověka, ovlivnit i rodinné prostředí.

Wangová k tomu říká: „Nejranější vzpomínky Američanů či Evropanů pocházejí z věku asi 3,5 roku, tedy téměř o šest měsíců dříve než u Číňanů.“ Zatímco vzpomínky amerických dětí bývají více zaměřené na ně samotné a emocionálně propracované, vzpomínky čínských dětí se soustřeďují na kolektivní aktivity a obecné rutiny.

Oproti tomu u novozélandských Maorů se první vzpomínky objevují ještě dříve, a to už ve věku asi 2,5 roku.

Více povídání i zájmu široké rodiny

Profesorka Elaine Reeseová z University of Otago, která se zabývá autobiografickou paměť u dětí a dospívajících, poukazuje na silný důraz na ústní tradice v maorské kultuře. Jedinci, kteří měli v dětství bohatší narativní prostředí, si mohli vybavit dřívější a podrobnější první vzpomínky jako teenageři.

Jednalo se o děti, kterým matky kladly otevřené otázky a zmiňovaly hodně podrobností, když hovořily o společných minulých zážitcích, a také dětí, které vyrůstaly obklopené širokou rodinou.

Většina dětí si nepamatuje nic z prvních tří let svého života, ale ani poté příliš mnoho vzpomínek nemají, asi do deseti let věku. To staví psychology před otázku, proč se vzpomínky vytvořené před tímto věkovým milníkem rozkládají rychleji, než když jsme dospělí.

Cristina Alberiniová, profesorka neurální vědy na New York University, předpokládá, že rané nevybavené vzpomínky mohou fungovat jako schémata, na kterých jsou postaveny vzpomínky dospělých. Ty stejně jako základy domu zůstávají skryté, ale pro jeho stabilitu jsou zásadní.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 5/2025, které vyšlo 14. dubna 2025.

Zdroj: The Guardian