Pravlci, kteří získali proslulost zejména díky seriálu Hra o trůny, vyhynuli před zhruba 13 000 lety. Nyní se však skupině vědců z americké společnosti Colossal Biosciences podařilo vytvořit jejich genetické repliky.

Na svět tak přišla tři mláďata šedého vlka, která zároveň nesou části DNA těchto dávných šelem..

Cílem projektu bylo oživit vyhynulého pravlka obrovského pomocí techniky zvané deextinkce, tedy zpětné přivedení zaniklých druhů k životu. Výzkumníci nejprve získali pravlčí DNA z fosilií nalezených v Ohiu a Idahu a následně na základě těchto vzorků upravili 20 genů u šedého vlka, tak aby napodobili důležité znaky původního pravlka.

Z těchto upravených buněk poté vytvořili embrya a ta vložili do náhradních psích matek. Výsledek? Trojice zdravých štěňat, dva šestiměsíční samci jménem Romulus a Remus a dvouměsíční fenka Khaleesi, která se svým vzhledem nápadně liší od běžných šedých vlků.

Jsou totiž větší, mají světlou, hustou srst a huňaté ocasy a zřejmě vypadají jako opravdová štěňata pravlků. „Jsou to první funkční kopie vyhynulého druhu,“ říká vědecká ředitelka společnosti Colossal genetička Beth Shapiro.

Kromě symbolického návratu vyhynulého predátora může technologie využitá při jejich vzniku pomoci i při záchraně ohrožených druhů, například vlka rudohnědého, jehož populace je dnes omezena téměř výhradně na Severní Karolínu.

Vědci však varují před přílišným nadšením. Mláďata nejsou zcela identickými kopiemi pravěkého druhu, ale spíše se jedná o geneticky blízké organismy s některými původními znaky. Podle genetika Adama Boyka z Cornellovy univerzity tak nemůžeme mluvit o skutečném zmrtvýchvstání pravlka, ale o jeho napodobenině.

Tak trochu nečekaným objevem bylo zjištění, že pravlci měli světlé zbarvení srsti a velmi hustý kožich a právě tyto znaky byly přeneseny na nově vzniklá mláďata. Zároveň se ukázalo, že pravlci byli až o čtvrtinu větší než šedí vlci, měli silné čelisti a lovili velké kopytníky, od bizonů až po koně.

V době, kdy tato zvířata mizela z důvodu klimatických změn a lidského lovu, neměli tito predátoři dostatek potravy, a tak vyhynuli.

Oživení pravlka obrovského ale zároveň otevírá i etické a ekologické otázky, které vědci zatím zcela zodpovědět neumějí. Touha vrátit k životu vyhynulý druh může znít jako fascinující technologický milník, ale co se stane, když se z laboratoře dostane do přírody?

„Všichni v sobě máme to dítě, které by ho chtělo vidět naživo,“ říká paleontoložka Julie Meachen, která se podílela na genetickém výzkumu pravlčích fosilií, „ale zároveň máme problémy už s vlky, které máme dnes.“ Naráží tím na napjatý vztah mezi lidmi a současnými druhy vlků, který známe i z našich končin, byť vlků se zde pohybuje jen kolem tří stovek.