Možná to znáte… Po obědě se cítíte sytí, a přesto se objeví neodolatelná chuť na něco sladkého. Odkud se bere tento fenomén, který nás nutí sáhnout po dezertu, i když už vlastně nemáme hlad? .

Vědci z Institutu Maxe Plancka pro biologii stárnutí se rozhodli tento podivný jev prozkoumat a jejich závěry jsou překvapivé – za naší touhou po sladkém stojí specifická skupina neuronů v mozku, která se aktivuje nezávisle na pocitu sytosti.

Když sytost nestačí

Mnoho lidí si myslí, že chuť na sladké po jídle je jen otázkou zvyku, psychologické odměny nebo kulturně podmíněného rituálu. Nový výzkum ale ukazuje, že ve skutečnosti jde o hluboko zakořeněný biologický mechanismus.

V rámci studie vědci zkoumali POMC (proopiomelanokortinové) neurony, které se nacházejí v hypotalamu – oblasti mozku zodpovědné za regulaci hladu a metabolismu. Původně se mělo za to, že tyto neurony pracují výhradně tak, že se aktivují, když jsme nasyceni, čímž potlačují další příjem potravy. Experimenty na myších ale ukázaly, že realita je složitější.

Když vědci nabídli myším bohaté jídlo a následně jim poskytli cukr, zjistili, že i přes plné žaludky myši dál s chutí konzumovaly sladké. Nešlo tedy o prostý hlad, ale o něco jiného – POMC neurony se aktivovaly specificky ve chvíli, kdy měly myši přístup k cukru, a vysílaly do těla signál podporující jeho další konzumaci.

Mozek miluje cukr – doslova

Co se děje v mozku, když jíme sladké? Klíčovou roli hraje ß-endorfin, látka ze skupiny endogenních opioidů, kterou POMC neurony při konzumaci cukru uvolňují. ß-endorfin působí podobně jako droga – přináší pocit potěšení, snižuje stres a podporuje chuť na další dávku sladkého.

Tento mechanismus dává smysl z evolučního hlediska. V dávných dobách, kdy byl cukr vzácný, bylo výhodné, aby mozek podporoval jeho konzumaci, kdykoliv byl dostupný. Sladké plody nebo med představovaly rychlý zdroj energie, a tak bylo žádoucí sníst co nejvíc, dokud byla příležitost.

Problém je, že dnes žijeme v prostředí, kde je cukr všude kolem nás, a náš mozek na to není uzpůsobený. Mechanismus, který kdysi sloužil k přežití, se v moderní době proměnil v past – neustálá dostupnost sladkých potravin v kombinaci s biologickou preferencí pro cukr vede k přejídání, obezitě a dalším zdravotním problémům.

Dá se touha po sladkém ovlivnit?

Pokud vás zajímá, zda je možné tento mechanismus ovládnout, vědci naznačují, že ano. Blokování funkce POMC neuronů by mohlo být cestou k léčbě obezity a nadměrné chuti na sladké. Výzkumy ukazují, že určité farmakologické látky mohou ovlivnit aktivitu těchto neuronů a snížit chuť na cukr.

Autor: Jiří Lukša