Dlouhou dobu byla jaderná energie vzhledem ke zkušenostem z Černobylu a Fukušimy vnímána jako problém a nikoli jako řešení. Při stále rostoucím hladu civilizace po energii a v souvislosti s globálním oteplováním se však z Popelky opět stává vycházející hvězda.

Po mnoho let byla na světových klimatických summitech jaderná energie spíše tabu než součást diskuze. Ale už na předoňské konferenci o klimatu ve Spojených arabských emirátech se 22 zemí poprvé zavázalo ztrojnásobit globální využití jaderné energie do poloviny století.

Letos se na summitu v Ázerbájdžánu k této iniciativě připojilo dalších šest států.

„Dnes se o jaderné energii mluví jako o jednom z možných řešení,“ konstatuje ředitelka Světové jaderné asociace španělská jaderná inženýrka Bilbao y Leon.

Jaderná energie je bezesporu zajímavý nástroj, který může globální oteplování brzdit, a to zejména kvůli schopnosti produkovat elektřinu takřka bez emisí skleníkových plynů.

Tento zdroj energie nabízí stabilitu, kterou jiné obnovitelné technologie, jako jsou větrná a solární energie, nedokážou zajistit kvůli závislosti na povětrnostních podmínkách. Právě stabilita a nepřetržitý provoz jaderných elektráren činí tento zdroj atraktivním pro země usilující o snížení emisí a zajištění energetické bezpečnosti.

Mezi zeměmi, které plánují stavbu nových reaktorů, jsou státy, které na jaderné technologie vsadily už v minulosti, ať je to Kanada, Francie, Jižní Korea, Česká republika nebo Spojené státy. K ním se ovšem přidávají další, takoví, kteří dosud žádné jaderné kapacity nemají, například Keňa, Mongolsko nebo Nigérie.

Tato rozmanitá skupina ilustruje globální zájem o využití jaderné energie jako řešení energetických potřeb a zmírnění klimatických změn.

Rostoucí zájem o jádro je zjevný i na klimatických summitech OSN, kde se vedle tradičních diskusí o solární a větrné energii objevují panely o financování jaderných projektů.

Například Británie a Turecko představují plány na malé reaktory schopné generovat teplo pro průmyslové účely. Tyto diskuse jsou podporovány technologickým pokrokem, které umožňují stavbu menších, flexibilnějších a finančně dostupnějších reaktorů.

Jaderná energie však stále čelí kritice, zejména kvůli vysokým nákladům a problémům s radioaktivním odpadem. Některé země, jako Německo a Japonsko, dokonce své reaktory kvůli veřejnému odporu odstavily, byť v zemi vycházejícího slunce bylo ke konci roku 2024 v provozu stále deset reaktorů.

Shinichi Kihara z japonského ministerstva průmyslu upozorňuje, že nejistota ohledně nákladů na jaderné projekty je stále velkým problémem.

Německo například postupně ukončilo provoz svých jaderných elektráren a nahradilo je obnovitelnými zdroji. Tento přístup však vedl ke zvýšené závislosti na uhlí a zemním plynu. Jiné evropské země navíc upozorňují na to, že německá cesta jim zvedá cenu elektřiny.

Naopak státy jako Francie, které si uchovaly své jaderné kapacity, mají potenciál emise oxidu uhličitého snižovat.

Nová vlna zájmu o jádro je vyvolána hned několika faktory. Zejména ve Velké Británii a v USA sílí tlak na spolehlivé zdroje bezemisní energie, které mohou doplnit solární a větrné elektrárny. Ve východní Evropě či v západní Asii, kde mnohé země hledají alternativy k ruskému plynu, rovněž nastává jaderná renesance.

Příkladem je Turecko, které na svém jižním pobřeží začalo stavět svou první jadernou elektrárnu. Kromě toho Turci chystají další dva atomové projekty. Tento zájem odráží nejen snahu o energetickou bezpečnost, ale také potřebu snížit znečištění ovzduší v rychle rostoucích městech, která trpí vysokými emisemi z fosilních paliv.

Naši severní sousedé Poláci ve svém energetickém mixu dlouhou dobu jednoznačně preferovali uhlí. Ale i to se mění. Americká vláda projekt společnosti Westinghouse na výstavbu prvních tří velkých reaktorů v Polsku, další plánovaná jaderná elektrárna by měla vzniknout ve spolupráci s Jižní Koreou lokalitě Pątnów.

Tyto kroky mají nejen Polsku pomoci snížit jeho závislost na ruském plynu, ale také posílit energetickou bezpečnost v celém regionu střední a východní Evropy.

V Rumunsku, kde dvě jaderné elektrárny již nyní pokrývají pětinu domácí spotřeby elektřiny, probíhají jednání o dokončení dalších dvou reaktorů, jejichž stavba byla zahájena již dříve, ale zůstala nedokončená.

Kromě toho se v zemi plánuje nasazení šesti malých modulárních reaktorů od americké společnosti NuScale, které jsou považovány za finančně dostupnější a technologicky flexibilnější než tradiční velké reaktory.

Koneckonců, u nás sice běží dvě jaderné elektrárny, ale v obou se plánuje výstavba nových reaktorů, u těch dukovanských už byly podniknuty konkrétní kroky.

Přestože jaderná energie získává stále větší popularitu, mnoho environmentálních skupin na ni stále nahlíží s nedůvěrou. Mezi hlavní argumenty kritiků patří otázky spojené s těžbou surovin, bezpečností a dlouhodobým skladováním radioaktivního odpadu.

„Jaderná energie není čistá, pokud vezmeme v úvahu těžbu surovin a možnou kontaminaci,“ tvrdí prezidentka ekologické organizace Acción Ecológicaz Ivonne Yanezová. Dalším problémem pak je, že zkušenosti říkají, že každá výstavba nového bloku se výrazně prodraží.

A vše nakonec zaplatí spotřebitelé elektřiny. Své o tom vědí například v Georgii, kde se velmi výrazně prodražila stavba bloků v elektrárně Vogtle.

Na opačné straně spektra stojí mladí inovátoři z iniciativy Nuclear for Climate. Tito zastánci jaderné energie na klimatických summitech pořádají akce, které mají za cíl zlepšit povědomí o výhodách jádra.

Poukazují například na to, že moderní jaderné technologie jsou bezpečnější než kdy dříve a jejich ekologická stopa je v dlouhodobém horizontu nižší než u fosilních paliv. Pro ilustraci uvádějí, že roční pobyt u dobře udržované jaderné elektrárny vystaví člověka podobné dávce záření, jakou získá snědením jednoho banánu.

Každopádně, jak ukazují události z posledních let, role jádra v globálním energetickém mixu se bude pravděpodobně dále rozvíjet.