Globalizace přispívá k růstu blahobytu, nese s sebou však i problémy. Tím, jak urychluje pohyb zboží, myšlenek i lidí přes hranice států a kontinentů, přispívá rovněž k šíření nemocí. Nejinak tomu bylo u pandemie covidu, kdy nemoc roznášeli mezinárodní cestovatelé využívající letadla.

Nyní chtějí odborníci letiště využít k detekci šíření nebezpečných patogenů s předstihem….

Když se v prosinci roku 2019 začaly šířit zprávy o podivné nové nemoci, která zachvátila čínský Wu-Chan, netušil nikdo, že se během několika měsíců přelije v globální pandemii. Z místa propuknutí se koronavirus rozšířil do dalších provincií Číny v polovině ledna 2020, čemuž napomohly oslavy a cestování během čínského Nového roku.

Mezinárodními cestovateli pak byl přenesen do dalších 191 zemí. Pandemie covidu ochromila celý svět a zanechala za sebou, podle oficiálních dat, 7 milionů mrtvých.

Detekce virů z odpadních vod

Aby se svět lépe připravil na šíření dalších potenciálně nebezpečných nemocí, jako je například ptačí chřipka, hledají odborníci tak zvané systémy včasného varování, které by o nebezpečném nárůstu počtu nakažených osob informovaly dostatečně včas, aby bylo možné se na pandemii připravit.

Zraky odborníků z americké Northeastern University v Bostonu pod vedením Guillauma St-Onge se proto upřely na mezinárodní letiště. Ta přispěla k šíření pandemie koronaviru, ale právě proto by mohla poskytnout potřebná data.

Pravidelné testování odpadních vod z vybraných mezinárodních letišť na přítomnost původců nemocí by mohlo posloužit k zachycení případné epidemie ve velmi rané fázi, a ne až při existenci desetitisíců až statisíců nakažených jako v případě covidu.

Podle statistik využije letiště za rok 5 miliard lidí. Pokud nakažený člověk využije toaletu v letadle, je velká šance, že se část genetické informace viru dostane do odpadních vod, kde může být detekován.

Informace z deseti až dvaceti letišť

Není možné monitorovat všechna letiště světa, ale podle St-Onge by stačily informace z deseti až dvaceti velkých letišť, mezi která patří například Hartsfieldovo-Jacksonovo letiště v Atlantě, Heathrow v Londýně či dubajské letiště.

Dopravci by zřejmě nechtěli poskytnou vzorky z konkrétních letů, ale podle odborníka by stačila k testování i odpadní voda pocházející z různých letů, protože z opakovaných záchytů konkrétních bakterií a virů na několika cílových letištích by se dalo odvodit, odkud nakažené osoby přicestovaly.

Vědci z Northeastern Unviersity pracují s matematickým modelem, k jehož sestavení použili vlastní, volně dostupný software GLEAM, který univerzita vyvíjí ve spolupráci s italským Institutem pro vědeckou výměnu.

Slouží k realistickému modelování pandemií. „Po pěti až deseti detekcích dokážeme zjistit původ viru,“ vysvětluje Alessandro Vespignani, který se na modelování podílel. „Můžeme stanovit nakažlivost viru i čas, který uběhl od začátku epidemie,“ dodává.

V případě, že by se skutečně rozběhla pandemie, je možné do monitoringu zapojit i další, menší letiště k získání co nejrealističtějšího obrazu šíření nebezpečné nemoci.

Zdroj: Nature