Vědci z ESA i NASA velmi pozorně a pečlivě sledují asteroid 2024 YR4, jehož délka se odhaduje na 40 až 90 metrů. Na stole je totiž možnost, že by se mohl 22. prosince 2032 srazit se Zemí. Pravděpodobnost impaktu se však neustále mění a to jak směrem nahoru, tak dolů..

Koncem ledna byla šance na srážku vyčíslena na 1,3 %. O několik dní později stoupla na 1,7 %, poté klesla na 1,4 % a následně prudce vzrostla na 2,3 %.

Nejnovější výpočet ji stanovuje na 2,2 %, což znamená přibližně jednu ku 45. Tyto výkyvy připomínají hopsání sázkových kurzů před Wimbledonem nebo před volbami.

„Co tam ti vědátoři dělají? Jenom nás straší!“ ozývá se sociálními sítěmi. Věda však nemá za úkol někoho strašit, ale mimo jiné i upozorňovat na možná rizika. A zjistit, zda se Země v budoucnu srazí s nějakým jiným tělesem, je úkol vskutku nelehký.

Navíc, takové kolísání pravděpodobnosti je u nově objevených blízkozemních asteroidů běžným jevem. „Je pravda, že se pravděpodobnost dopadu zdvojnásobila, ale to neznamená, že se tak bude dít donekonečna,“ uklidňuje Davide Farnocchia z NASA s tím, že očekává, že s dalším pozorováním se riziko srážky sníží na nulu.

Výpočty pravděpodobnosti dopadu provádějí dvě hlavní instituce: Centrum pro studium blízkozemních objektů NASA (CNEOS) a Koordinační centrum pro blízkozemní objekty Evropské kosmické agentury (NEOCC) se sídlem v italském Frascati.

Obě organizace využívají sofistikovaný software k modelování budoucí dráhy asteroidu.

Jakmile je objeven nový asteroid, je pro něj vypočítána řada možných drah. Některé z nich naznačují srážku se Zemí, ale většina ukazuje na neškodný průlet. Zpočátku se dá asteroid přirovnat reflektoru, který svítí širokým kuželem.

Země je v tomto kuželu, ale s ní i mnoho prostoru kolem. S přibývajícími pozorováními se tento „kužel nejistoty“ zužuje a možné trajektorie se zpřesňují. Pokud Země zůstane v tomto zúženém prostoru, pravděpodobnost dopadu vzroste.

„To vysvětluje, proč šance na srážku někdy stoupají,“ popisuje Juan Luis Cano z ESA.

Astronomové budou moci sledovat 2024 YR4 do dubna tohoto roku, než se dostane příliš daleko a zeslábne natolik, že už ho teleskopy nezachytí. Další pozorování pak budou možná až v roce 2028, kdy se asteroid opět přiblíží k Zemi.

Vědci přitom očekávají, že do letošního dubna budou mít dostatek údajů, aby mohli jeho dráhu spočítat s vysokou přesností. „Lidé by se v tuto chvíli neměli znepokojovat,“ říká Cano. Pravděpodobnost srážky je sice vyšší než u většiny jiných asteroidů, ale stále velmi nízká.

Pokud by k dopadu přece jen došlo, asteroid by uvolnil energii srovnatelnou s jadernou explozí. Přesná oblast možného dopadu zatím není známá, ale zahrnuje širokou škálu míst, od východního Tichého oceánu a severní části Jižní Ameriky po části Atlantiku, Afriky, Arabského moře a jižní Asii.

Pokud by se asteroid přiblížil natolik, že by hrozilo reálné nebezpečí, vědci by mohli zvážit využití planetární obrany, například odklonění asteroidu podobnou metodou, jakou NASA otestovala v rámci mise DART.