Jestliže je Praha sama o sobě tajemným městem, tak co teprve zákoutí, která jsou běžně očím místních i návštěvníků skryta. Pod stověžatou krasavicí se totiž vlastně skrývá další město, ne tak půvabné, avšak leckdy fascinující víc než ona sama. Vítejte v pražském podzemí..

Sklepy, podzemní lomy, krasové jeskyně, protiatomové bunkry, vojenské objekty, kanalizace, inženýrské sítě, metro, grotty nebo štoly, ba dokonce urychlovač částic, to vše je ukryto v pražském podzemí.

Každý den miliony kroků odrážejí ruch ulic metropole, zatímco jen pár metrů pod nimi se otevírá zcela jiný a mnohdy nečekaný svět…

Ve všeobecném povědomí není Praha spojena s těžbou jako třeba Ostrava nebo Most. Ale i v ní se uhlí ještě v 19. století těžilo. V Libni, Vysočanech, Hloubětíně nebo v Braníku existovalo celkem jedenáct uhelných dolů.

Rozvíjející se průmysl rovněž toužil po železné rudě. I ta se pod povrchem Prahy našla, konkrétně ve Vokovicích nebo v Jinonicích, byť tyto obce v té době součástí Prahy ještě nebyly.

Těžaři pronikli i do samotného centra města, když zjistili uhelné sloje pod Petřínem, kde jsou slušné zásoby uhlí dodnes. A tak se uhlí dolovalo přímo před Pražským hradem. Nicméně nízká rentabilita odkrytých ložisek vedla v drtivé většině případů jen ke krátké existenci jednotlivých dolů.

Vždyť i nejpodnikavější těžař na Petříně bydlel se svou rodinou v obyčejné dřevěné boudě.

Na památky důlní činnosti v české metropoli lze narazit i v současnosti. Za pozornost stojí zejména osmisetmetrový labyrint Močálky na Proseku a podobné bludiště, byť o něco kratší, v Hloubětíně, kde jsou chodby vysoké až pět metrů.

Podle legend se podzemím na Proseku proháněl v kočáře i francouzský císař Napoleon Bonaparte. Ale to jsou pouze opravdu legendy…

Bývalé doly a lomy však tvoří jen nepatrnou část tajemného pražského podzemí. Každý slušný dům má svůj sklep a ty pražské nejsou výjimkou. Mnohé zdejší sklepy jsou vskutku unikátní. Například sklep v jednom z malostranských domů je tvořen zachovalým obloukem Juditina mostu, který spojoval břehy Vltavy mezi lety 1172 a 1342. Unikátem je rovněž několik desítek dochovaných sklepů z doby románské.

I když takový rozsáhlý systém sklepení, jakým se může chlubit třeba Plzeň, Praha kvůli svému podloží nemá.

Jako každé město je Praha pod povrchem prošpikována nejrůznějšími sítěmi. V Praze se kanalizace začala budovat již v polovině 17. století. Zprvu fungovala jen lokálně, později se rozšířila pod celé město.

Kanalizace postavená podle návrhu britského inženýra Williema Heerleina Lindleye se v mnoha ohledech vymyká. Je vybudována s ohledem na velmi komplikovaný pražský terén a zohledňuje prudké deště i velkou vodu.

Její základ vytvářejí odolné, dvakrát pálené cihly zvonivky. Stovky kilometrů kanalizace jsou dnes nevyužívané a nikdo vlastně nezná ani její přesné plány.

Římský císař a český král Karel IV. Prahu miloval. Na sever od Alp a na východ od Rýna nebylo v jeho době významnější město. Však se také panovník do tváře města velmi výrazně otiskl, ať už stavbou Karlova mostu, či založením Nového Města a univerzity.

Zbožný císař si přál, aby se právě na Novém Městě v dnešní Ječné ulici vytvořilo poutní místo. V kapli nechal umístit řadu cenných relikvií a legenda tvrdí, že i truhlu s pokladem. V 19. století zažívala Praha stavební boom, který se nevyhnul ani této části.

Kaple byla zbourána a její sklepení bylo zasypáno zeminou. Kdoví, zda truhla s císařovou pečetí stále neleží pod rušnou ulicí…

Jedním z nejvýznamnější podzemních děl v Praze, a vlastně i v celé zemi je Rudolfova štola. Ta propojuje levý břeh Vltavy se Šlechtovou restaurací ve Stromovce. Vznikla v 16. století, jak název napovídá, za vlády císaře Rudolfa II. a měří jeden kilometr.

Císař chtěl štolu využít pro založení rybníka v Královské oboře, dnešní Stromovce. Součástí štoly jsou čtyři šachtice o hloubce 22 až 49 metrů a profilu 3,25 x 1,25 metru, z nichž dvě ústí na povrch na Letné. V současnosti se v ní objeví i nějaký ten krápník…

À propos krápníky… Jeskyně v Českém či Moravském krasu jsou všeobecně známé. Ale krasové jeskyně lze najít i v české metropoli. Rozsáhlou jeskyní s krápníky bývala ta zasvěcená svatému Prokopovi v Prokopském údolí.

Ta je již dnes bohužel odlámaná, nicméně na Zlíchově se lze dodnes setkat s jinými jeskyněmi s krápníkovou výzdobou.

Pražské metro v sobě nezahrnuje jen stanice a koleje, ale i rozsáhlý ochranný systém, ve kterém se v případě nenadálé povrchové katastrofy může ukrýt 332 000 lidí. Mezi kryty s nejvyšším stupněm odolnosti patří všechny stanice na trase A, na trase B stanice mezi Novými Butovicemi a Českomoravskou, na trase C pak úsek mezi stanicemi Roztyly a Háje, a navíc ještě stanice Vltavská a Nádraží Holešovice.

V některých případech je celý systém napojený na další objekty. Například na velitelské stanoviště armády, na podzemní prostory pod Letenskou plání, na pohotovostní vojenskou nemocnici s kapacitou 3000 lůžek nebo třeba na pohotovostní podzemní vojenskou radiostanici, jejíž výkon po odstřelu ochranného pláště nad anténou a po jejím vysunutí dostačuje pro vysílání po celém kontinentu po dobu několika týdnů.

V případě nouze elektrickou energii dodávají dieselagregáty, vzduch prochází přes filtroventilační centrály, podobně i voda projde úpravnou. Konstruktéři systému nezapomněli ani na izolaci infekčně nemocných nebo kriminálních živlů.

Protiatomové kryty však nejsou jen součástí metra. Rozsáhlé komplexy jsou položeny třeba na Folimance, pod Parukářkou nebo pod Vítkovem. Celkově je v Praze evidováno 768 stálých krytů s kapacitou 150 000 lidí, což s kapacitou metra znamená, že se v nich může ukrýt asi čtyřicet procent obyvatel Prahy.

Kryty by měly odolat světelnému i tepelnému záření, pronikavé radiaci i kontaminaci radioaktivním prachem. Jejich nevýhodou je, že by bez dalšího zásobování mohly fungovat nanejvýš tři dny.

Pod vrchem Vítkov, oddělujícím Karlín od Žižkova, se nacházejí i věci netušené. Velký hadronový urychlovač (LHC) na pomezí Francie a Švýcarska je jedním ze symbolů moderní vědy. Díky 27 kilometrů dlouhému urychlovači fyzici odhalili spoustu tajů, které před lidmi dosud příroda skrývala.

Avšak pozor, i pod Vítkovem mají čeští vědci, jinak využívající i LHC, k dispozici urychlovač. V místech, kde měli být původně uloženi ti, kteří zemřeli v krytu, funguje nevelká laboratoř. Žižkovský urychlovač slouží především geologům a také lékařům.

Samostatnou kapitolou jsou pak vojenské objekty, umístěné pod zemí. Například vyšehradská citadela s kilometr dlouhými katakombami. Centrem těchto prostor je sál Gorlice, který dřív sloužil jako sklad proviantu.

Dnes je v něm umístěno šest originálních soch z Karlova mostu. Podobné podzemní barokní citadely jsou i na Hlávkově nebo na Strahově.

Patrně nejzáhadnější místo pražského podzemí současnosti se nachází v Prokopském údolí v místech, kde bývala již zmíněná Prokopská jeskyně. Objekt má v držení česká armáda a je trvale nepřístupný. Lokalita je označována jako K-116 a její účel je opředen mnoha spekulacemi.

Za války zde byla podzemní továrna vyrábějící letecké díly. A dnes? Armáda hovoří o spojovacím centru, objevují se spekulace o protiletadlové obraně Prahy, středisku zpravodajských služeb či o perfektně vybaveném krytu.