Mezi časté nálezy, které archeologové objevovali v oblasti neolitické Horní Mezopotámie, patřily tak zvané „husking trays“ neboli „podnosy na loupání“. Nejnovější zkoumání těchto podnosů, pocházejících z archeologických nalezišť v Sýrii, ukazují, že nesloužily k loupání plodin, ale spíše k pečení chleba podobného dnešní focaccie..

Neolitická revoluce, při které lidé začali cíleně pěstovat plodiny, včetně obilí, a domestikovat zvířata, je jedním z nejvýznamnějších okamžiků lidských dějin. Obiloviny se ukázaly být neocenitelnou potravinou, která se snadno skladovala i distribuovala, a přitom zasytila davy.

Rychle se proto staly základem stravy obyvatel v neolitické Mezopotámii a své nezastupitelné místo v lidském jídelníčku mají i dnes. Důkazy o tom, jak neolitičtí lidé s obilovinami nakládali, nám poskytuje nalezená keramika.

Podnosy na loupání měly jiný účel

Součástí keramiky proto-chalafské a poté chassunské kultury v Mezopotámii jsou od 7. tisíciletí př. n. l. i takzvané „podnosy na loupání“. Jedná se o velké podnosy dlouhé asi 40 cm a široké asi 25 cm s vyvýšenými stěnami, jejichž dno bylo pravidelně pokryto nejrůznějšími drážkami, zářezy, otisky či prohlubněmi.

Ačkoliv se dlouho mělo za to, že sloužily, jak vypovídá jejich název, k loupání plodin, vědci z římské univerzity La Sapienza, pod vedením Sergia Taranta, se v nejnovější studii pokusili potvrdit hypotézu, že využívány byly spíše jako nádoby na pečení chleba.

Analýze podrobili 13 úlomků těchto podnosů pocházejících ze syrských archeologických nalezišť v Mezraa Teleilat, Akarçay Tepe a Tell Sabi Abyad. Odborníci zjistili, že opotřebení na vnitřních plochách těchto nádob byla pravděpodobně způsobena jejich použitím při pečení výrobků podobných chlebu, respektive svojí konzistencí a složením se nejvíce podobajícím italské focaccie.

Těsto na ni se zhotovuje z mouky, oleje, vody, soli a droždí, ochucuje se olivovým olejem, solí, někdy bylinkami a dalšími přísadami. Další opotřebení jsou však zřejmě výsledkem jiných, dosud neobjasněných činností.

Neolitické nádoby na pečení chleba

Na základě zkoumání dospěli vědci k závěru, že „husking trays“ pravděpodobně sloužily k pečení velkých chlebů o váze až 3,5 kilogramu. Experimentální studie pak ukazují, že jsou tyto nádoby ideální pro pečení tuhých těst na bázi mouky po dobu 2 hodin v klenuté peci předehřáté na počáteční teplotu 420 °C, pokusy probíhaly i s přidáním živočišného či rostlinného tuku.

Rýhy na dně nádob pak měly antiadhezivní účinek, bránily přilnutí těsta a usnadňovaly vyjmutí chleba z nádoby „vcelku“ po jeho upečení.

Analýza rovněž odhalila přítomnost obilných zbytků, tedy zrn, která nebyla dokonale rozemleta na mouku. Detailnější informace o zhotovování chlebových výrobků v oblasti přináší až písemné záznamy ze 3. tisíciletí př.

n.l., které tyto produkty dělí podle jejich velikosti, druhu použité mouky, techniky pečení a zahrnutí dalších přísad, jakými jsou tuk, a to jak živočišný, tak rostlinný, dále ovoce, například jablek, medu, ořechů, koření či datlí.

Zdroj: nature.com