Ve starověké pohřební jámě v Grotte des Pigeons neboli Jeskyni holubů v severovýchodním Maroku objevili vědci semenné bobule chvojníku (Ephedra). Ty obsahují stimulant efedrin, který mohl pozůstalé uvést do stavu euforie s přítomností halucinací.

Jedná se o důkaz dávného využívání rostlin jako léčiv či k nastolení transu..

Chvojníky jsou bohatě rozvětvené keře připomínající přesličku. První nálezy pylu těchto keřů pocházejí už z období na rozhraní spodní a svrchní křídy, tedy před 127 až 110 miliony let př. n.l., a to z Evropy a Číny.

V oligocénu se rozšířily do Severní a v miocénu do Jižní Ameriky. Tyto rostliny obsahují řadu alkaloidů, z nichž nejznámější je efedrin. Ten má na lidské tělo podobné účinky jako adrenalin, tedy rozšiřuje průdušky, zvyšuje srdeční frekvenci a krevní tlak.

Chvojník obsahuje efedrin

Působí však mnohem více stimulačně na nervový systém, přičemž předávkování může vyvolat třes, úzkostné stavy a nespavost. Vzniká na něm závislost, která se projevuje stresem, neklidem, pocity úzkosti, agrese až deprese či naopak euforií, nespavostí a halucinacemi.

Může dojít až ke křečím a ochrnutí dýchacích cest, případně stavu těžkého vyčerpání. Dnes je předepisován jako lék, nejčastěji v podobě synteticky vyráběného pseudoefedrinu v lécích na kašel, je však nechvalně proslulý zejména v souvislosti s dopingem.

Nález bobulí chvojníku na místě posledního rozloučení z doby před 15 000 lety naznačuje, že rostlinu hojně využívali už lidé z doby kamenné, Iberomaurové, kteří tehdy v oblasti žili. Hlavní autor studie Jacob Morales, archeobotanik ze španělské Universidad de Las Palmas na Gran Canaria, k tomu říká:

„Objev podtrhuje důležitost rostlin v životě našich předchůdců dávno předtím, než vzniklo zemědělství a usedlý způsob života.“ Efedrin usnadňuje dýchání a zužuje cévy, a může tak snížit některé typy krvácení.

Jako stimulant však může na druhou stranu zvyšovat krevní tlak i srdeční frekvenci a vést až k záchvatům.

Pohřební hostina v jeskyni

V jeskyni byly kromě lidských ostatků a bobulí chvojníku objeveny také pozůstatky poražených ovcí a ptáků známých jako dropové velcí (Otis tarda), jednalo se zřejmě o obětiny na pohřební hostinu. Morales k tomu říká:

„Je možné, že bobule chvojníku byly konzumovány spolu s dalšími pochutinami během rituální hostiny, které se skupina pozůstalých zúčastnila, aby byly následně pohřbeny v jámě spolu se zesnulým.“.

„Ephedra může působit jako silný stimulant a má také léčivé vlastnosti,“ říká archeoložka Karen Hardyová z University of Glasgow ve Spojeném království, která se na studii nepodílela. „Je však také potenciálně nebezpečná, její požití však naznačuje hluboké chápání jejích účinků,“ dodává.

Podle Moralese bylo v té době možné získat jakékoliv znalosti o fyziologických účincích rostliny pouze její konzumací. „Semenné bobule chvojníku sloužily jako ‚léčivá potravina‘ ceněná pro své terapeutické i nutriční výhody,“ domnívá se.

K navození transu i léčení

Není jasné, z jakých důvodů prehistoričtí lidé v Maroku konzumovali tuto rostlinu, podle ale Hardyové nesmí být opomenut kontext jejího užití během pohřbu. „Není pochyb o tom, že my lidé jsme se velmi brzy naučili, jak používat rostliny podle jejich vlastností, hledat jejich výhody a pomoc při ovládání přírody,“ myslí si Anna Maria Mercuriová, odbornice na používání pravěkých rostlin z italské univerzity v Modeně a Reggio Emilia, která se výzkumu neúčastnila.

Pokud dobře znali účinky chvojníku, mohli ho využívat i při jiných příležitostech, například při operacích. Podle Moralese byli Iberomaurové zběhlí v extrakci zubů či provádění trepanací (vrtání otvorů do lebky).

„Vzhledem k tomu, že efedrin obsažený v bobulích chvojníku zužuje cévy, mohl být použit k minimalizaci ztráty krve během těchto operací,“ říká. „Jeho antibakteriální a protiplísňové účinky by zase podpořily hojení snížením rizika infekce.“.