Má prazvláštní původ, přesto to dotáhla až k pověsti legendy. Nakolik je oprávněná, začala věda ale zjišťovat až dost pozdě. Vorvani, jediný zdroj ambry, byli tou dobou už na vyhubení. Výzkum nepomohl jen jim. Ukázalo se, že ambra má vlastnosti, které překonávají pouhé využití do parfémů.

Ambra je sice surovina jednoznačně exotická, přesto k ní vede zajímavá, skoro česká stopa. Tou je Leopold Růžička (1887–1976), nositel Nobelovy ceny. Že vám není povědomý? Není divu, Leopoldův pradědeček, údajně tkadlec z Klatov, se vydal za lepším životem do světa a usadil se v Chorvatsku.

Tím, jak Růžička rád zmiňoval, přišlo jejich příjmení o kroužek nad „u“. O dvě generace později se na řadu dostaly háčky. Ty Růžičkovi jako mladému začínajícímu vědci vymazali ve Švýcarsku. Jako Nobelista je tak uveden už jen se švýcarsko-chorvatským původem.

Přitom se do Švýcarska stěhoval vlastně náhodou. Vzal si ho tam s sebou profesor, u nějž si dělal doktorát, protože mu neuniklo, jak nadaný chemik Růžička je. Jenže se časem nepohodli kvůli tématu výzkumu, který Růžička zamýšlel pro svou docenturu.

A tak následoval vyhazov z univerzity. Mladý vědec, který musel živit nejen sebe, ale i manželku, začal rychle hledat jinou práci. Vzali ho v mladé chemické firmě pro výrobu parfémových ingrediencí, která se dnes jmenuje Firmenich.

Ve výzkumu parfémů

Růžička sice ve Firmenichu dlouho nepobyl a za pár let se vrátil na akademickou půdu, přesto zanechal tak zásadní stopu, že ho firma dodnes uvádí jako významnou postavu své historie. Firmenich zajímaly živočišné výměšky jako pižmo, které se po staletí používaly při výrobě parfémů.

Jejich získávání nebylo snadné, jenže měly přednosti, kterým rostlinné esence nemohly konkurovat. Vynikaly mimořádnou intenzitou a výdrží. Proto se do parfémů přidávaly nejen kvůli své vlastní vůni, ale současně jako užitečné pomocné složky.

Dokázaly totiž prodloužit a zesílit výraznost ostatních ingrediencí. Jenže byly velmi drahé. Proto chtěl Firmenich investovat do jejich výzkumu. Cílem bylo získat syntetickou obdobu vonných složek, což by výrobu parfémů nesmírně zlevnilo.

Přesně to dali Růžičkovi při nástupu do firmy za úkol. A mladý chemik nezklamal. Analyzoval výměšky kabara pižmového a cibetky, našel v nich vlastní vonné molekuly a přišel na způsob, jak je vytvořit laboratorně.

Na svět tak přivedl jednu z verzí syntetického pižma, dnes nejčastější složky parfémace všemožných drogistických výrobků, od mýdla po osvěžovač vzduchu, a samozřejmě i parfémů. Druhou látkou byl civeton.

Jeho využití je mnohem specifičtější. Oblíbený byl především v historických parfémech pro svůj svérázný živočišný charakter, který dobře ladil s přirozeným odérem lidské kůže – ano, i s potem. Koncentrovaný je cítit velmi pronikavě, to ale ředěním mizí a aroma civetu se projeví spíš pocitově sálající hřejivostí, která dává květinovým aromatům v parfému zářivost.

Analýza ambry

I když se Růžička záhy vrátil k práci na univerzitě, průmyslová fáze ve Firmenichu pro něj nebyla ztrátou času. Zájem o chemické složky aromat, především o vyšší terpeny, ho přivedl k výzkumu lidských pohlavních hormonů.

Za objev struktury testosteronu a dalšího mužského hormonu androsteronu a jejich laboratorní syntézy pak dostal v roce 1939 Nobelovu cenu za chemii. Svět vonných látek ale neopustil úplně a s Firmenichem spolupracoval dál.

Už jako renomovaný chemik se rozhodl zkusit analýzu ještě jedné parfémové látky živočišného původu – ambry. Ta se stala skoro legendou a tomu také odpovídala její cena. Mělo to logický důvod, obtížně se získávala.

Ambru vyplavovalo moře, takže od starověku byly jejím jediným zdrojem náhodné nálezy na pobřeží. Od těch dob se na tom nic nezměnilo, přírodní ambru nelze získat jiným způsobem, a tak její cena jako komodity je v podstatě srovnatelná se zlatem.

Dnes už ale vědci mají aspoň přesnější představu, jak tento dlouhá staletí záhadný přírodní produkt vzniká.

Celý článek si můžete přečíst ve vydání 1/2025, který vychází v polovině prosince.

Kateřina Pavelcová