Vesmír je poněkud děsivé místo. Někdy jedna planeta polyká druhou, jindy černé díry trhají hvězdy na kusy a pohlcují je v procesu známém jako slapový rozvrat, nebo jsme svědky kosmického kanibalismu. .

Právě jeden z nejnásilnějších a nejenergetičtějších projevů kosmického kanibalismu pozorovala tento rok mezinárodní skupina astronomů. Kořistí černé díry bylo nebohé a mírumilovné mračno plynu.

Velká žranice

Osm miliard světelných let od Země, v hluboké temnotě za souhvězdím Lištičky, si jedna černá díra, miliardkrát hmotnější než Slunce, dopřává pořádnou hostinu. Na pomyslném talíři má masivní oblak mezihvězdného plynu. A důsledky této „velké žranice“ jsou viditelné i zde na Zemi.

Pozorování začalo před téměř třemi lety, kdy kalifornský teleskop Zwicky Transient Facility,

který se zabýval hledáním supernov, zaznamenal jasný záblesk, který byl zvláštní a netušený. Většina supernov po několika týdnech pohasne; tento úkaz známý jako AT2021lwx však vyzařuje ohromné množství energie dál až do dnešních dnů.

„Většina supernov a slapových poruch trvá jen několik měsíců, než zanikne,“ řekl astrofyzik ze Southamptonské univerzity a hlavní autor nové studie Philip Wiseman. „To, že je něco jasné více než tři roky, je velmi neobvyklé.“.

Proto Wiseman a jeho kolegové nakonec dospěli k závěru, že z mnoha nepravděpodobných vysvětlení je nejblíže pravdě to, že černá díra o hmotnosti miliardy Sluncí si užívá dlouhotrvající hostinu na gigantickém oblaku plynu.

„AT2021lwx je mimořádná událost, která nezapadá do žádné běžné třídy přechodných jevů,“ uvedl Wiseman. Dodal, že s celkovou vyzářenou energií rovnající se 100 supernovám „jde o jeden z nejsvítivějších přechodných jevů, jaký byl kdy objeven“.

Autor: Jiří Lukša