Legálně se mladý člověk stává dospělým v 18 letech života. Podle neurovědců je to však příliš brzy. Ačkoliv růst mozek skutečně přestává už s koncem puberty, k mnoha jeho konečným úpravám dochází až do věku 25 let.

Nesoulad vývoje různých částí mozku má za následek pro teenagery typické chování, z něhož vstávají rodičům vlasy na hlavě. Podle oborníků má ale své důvody..

Nejvíce se mozek člověka vyvíjí v raném dětství, kdy se budují spoje mezi neurony. Tato schopnost mozku bývá označována jako neuroplasticita. U dětí do tří let se v mozku vyskytuje neuvěřitelných 15 000 synapsí (spojů) na jeden neuron, zatímco průměrný dospělý je zhruba na polovině tohoto počtu.

Důvod je prostý. Jak člověk roste a vyvíjí se, získává nové zkušenosti a reakce na podněty, v důsledku čehož mozek používané spoje posiluje, zatímco ty nepoužívané eliminuje.

Vývoj mozku končí až kolem 25 let věku

Tomuto procesu se říká synpatické prořezávání. Typicky se projevuje u učení (a zapomínání) cizího jazyka. Pokud jej člověk nepoužívá, postupně ho zapomene. Při narození je mozek souborem neuronů, které však mezi sebou nejsou propojeny.

Tyto spoje se v průběhu života postupně tvoří díky učení se novým věcem. Díky neuroplasticitě mozku se malé děti velmi rychle učí, hlavně dovednostem, které závisí na smyslovém vnímání.

Ačkoliv mozky dospívajících již ztrácí část poddajnosti, kterou měly během raného dětství, k ukončení jejich vývoje dochází až kolem věku pětadvaceti let. Respektive, neuroplasticita nekončí ani tehdy, pokaždé, když se člověk naučí něco nové, změní se jeho mozek.

Ovšem na prahu dospělosti dokončí mozek dlouhý proces svého strukturálního vývoje. Do té doby se stále vyvíjí. Největší problémy, které se projevují typickým pubertálním chováním, přitom způsobuje to, že se různé oblasti mozku vyvíjí různou rychlostí.

Nerovnoměrný vývoj mozku puberťáka

„U teenageru dochází především k větší aktivaci emocionálních center hluboko v mozku a také pokračuje vývoj prefrontální mozkové kůry, která se nachází přímo nad očima,“ vysvětluje Adriana Galvánová, docentka psychologie na University of California v Los Angeles a ředitelka vývojové neurovědecké laboratoře tamtéž.

Prefrontální kortex je část mozkové kůry, která umožňuje rozhodování, přemýšlení o budoucnosti a chápání souvislostí. Obecně lidem pomáhá se lépe a uváženěji rozhodovat.

Jenže mozek se vyvíjí odzadu dopředu, takže prefrontální kortex se plně vyvíjí až jako poslední. Oproti tomu limbický systém, odpovědný za emoce, se právě během puberty vylepšuje velmi rychle. Nesoulad mezi těmito dvěma systémy vede k tomu, že jsou teenageři impulsivní, nemají žádné obavy, takže hodně riskují, a navíc neumí úplně dohlédnout, jaké budou důsledky jejich činů.

A to ještě stále není vše. U dospívajících je vysoce aktivní rovněž tak zvané striatum, což je shluk neuronů nacházející se v bazálních gangliích.

Souboj racionality s emocemi

Jeho část, nucleuc accumbens, pokládaná za centrum potěšení v mozku, vyplavuje neurotransmiter dopamin, aby nás odměnila za aktivitu, která je důležitá pro naše přežití, jako je jídlo, rozmnožování či fyzická aktivita (a bohužel i užívání drog).

Dopamin je hormonem dobré nálady, jeho vyplavení přináší libé pocity, které člověka nutí k tomu, aby činnost, která jeho vyplavení vyprovokovala, často opakoval. U teenagera je tato oblast mozku aktivnější než u dospělých i malých dětí.

Docentka Galvánová skenovala mozky teenagerů, když odpovídali na otázky v jednoduchém testu. Pokaždé, když se jim podařilo správně zodpovědět otázku, došlo u nich k aktivaci v oblasti striata, a to ve větší míře než u dospělých.

Z toho plyne, že jsou na odměny mnohem citlivější, otázkou je, k čemu je jim to dobré. Galvánová na to má odpověď: „Aktivnější centrum odměn, když se učí novému úkolu, pomáhá teenagerům učit se z prostředí adaptivnějším a účinnějším způsobem než dospělí.“….

Více se dočtete v časopise 21.století číslo 9/2024, který vyšel 15. srpna 2024.