Amerika to roku 1969 dokázala. Přistáním na Měsíci naprosto „převálcovala“ všechny inženýry i astronauty za železnou oponou. Mohlo by to být sladké a ničím neposkvrněné vítězství, nebýt jistého kostlivce ve skříni. Hubertuse Strugholda..

Proslavil se coby „otec vesmírné medicíny“, jelikož stál za vývojem palubního zařízení podpory života ve vesmíru. Jeho kariéra mohla být hvězdná…

Kdyby ovšem neprasklo, že se jedná o bývalého nacistu, který během 2. světové války mučil vězně v koncentračním táboře v Dachau.

Zapálený génius

Kontroverzní persona, kterou NASA „schovala“ pod svá křídla, se narodila 15. června 1898 v německém městě Westtünnen-im-Hamm. A již od mládí bylo jasné, kudy se bude ubírat její životní cesta. Strugholdův zájem o medicínu a přírodní vědy byl totiž abnormální.

Po získání doktorátu na prestižní univerzitě Georga Augusta v Göttingenu, zamířil s podporou Rockefellerovy nadace do USA, kde navštívil Chicagskou univerzitu a univerzitu Case Western Reserve v Clevelandu.

Své dveře mu však otevřely také lékařské laboratoře na Harvardu a Mayo Clinic. V té době již veškerou svou pozornost zaměřoval na leteckou medicínu.

Vědecké peklo

Dalo by se říci, že z kariérního hlediska měl štěstí… Jeho zájem o fyziologii a letectví ho totiž přivedl až k Robertu von Greimovi (1892–1945), vysoce postavenému muži v hierarchii Luftwaffe.

Tato známost a také skutečnost, že bádal na vojenských programech (ačkoli na první pohled jako civilní vědec), Strugholdovi umožnily získat nejen obrovské prostředky na výzkum, ale také osoby pro jeho nelidské pokusy.

Epicentrem jeho bádání se stal koncentrační tábor v Dachau. „Jednalo se o experimenty s působením velkých výšek a mrazu prováděné na tamních vězních,“ uvedl bývalý imigrační úředník a lovec nacistů, Anthony DeVito.

Za svou práci byl Strughold Němci náležitě oceněn, když obdržen nebývale vysokou hodnost, a to rovnou plukovnickou.

Úspěšně propašován

Jakmile 2. světové válce odzvonilo, stal se fyziolog součástí rozsáhlého „pašování“ vědců v rámci projektu Paperclip. Za oceán byl tehdy přepraven nejen Strughold, ale také Werner von Braun (1912–1977), Konrad Buettner (1903–1970) nebo Hans-Georg Clamann (1909–1995).

Poslední dva jmenovaní skončili společně s Hubertusem ve škole leteckého lékařství USAF na Randolphově letecké základně poblíž San Antonia v Texasu. V dobách, kdy Američané testovali upravené německé rakety V-2 a plastovými balóny vynášeli do vyšších vrstev atmosféry ovocné mušky či křečky, věnoval se Strunghold se svými lidmi medicínským důsledkům letu člověka do vesmíru.

Vesmírná celebrita

Později jeho renomé vystoupalo do takových výšin, že byl součástí všech hlavních vesmírných projektů Spojených států, čímž si vysloužil přízvisko „otec kosmické medicíny.“ Náplní jeho práce byl mimo jiné návrh skafandrů a systémů zajišťujících životní funkce astronautů.

Od roku 1963 udělovala Asociace vesmírného lékařství prestižní cenu nesoucí Strugholdovo jméno, konkrétně za přínos v leteckém lékařství. O 15 let později byl jmenován do mezinárodní Kosmické síně slávy.

Ikona nebo zločinec?

Když Hubertus Strughold roku 1986 zemřel, byl americkou celebritou. O 20 let později, ale bylo vše jinak. Na popud jednoho z návštěvníků Muzea vesmírné historie v Novém Mexiku totiž bylo jeho jméno z Kosmické síně slávy vyřazeno.

Minulostí se stalo také udílení „jeho“ ceny. A to z důvodu, že se jednalo o nepotrestaného válečného zločince. NASA však jeho nacistickou minulost šikovně přikryla. „Hubertus Strughold, M.D., přežil zkázu svého národa, emigroval do jiné země, vybudoval si novou kariéru ve zbrusu nové oblasti vědeckého výzkumu a stal se mezinárodně uznávaný jako živoucí legenda kosmické medicíny,“ uvedla v jeho oficiálním životopisu.