Její ostatky zadupala do země někdy na sklonku třetihor stáda hrochů. Za dalších 4,4 milionů let se stala nejpodivněji vypadající fosilií zástupce lidské vývojové linie, který byl do té doby nalezen.

Objev tohoto dávného hominida, připomínajícího hybrida lidoopa, opice a člověka, obrátil na ruby většinu toho, co vědci věděli o rané evoluci člověka..

Jak napsal novinář Kermit Pattison, autor knihy Fossil Men, jednu z nejkontroverznějších fosilií v paleoantropologii objevila jedna z jejích nejrozporuplnějších postav. Tim White je profesor integrativní biologie na Kalifornské univerzitě, a dle slov Pattisona také neúnavný perfekcionista s „intelektem ostrým jako břitva, citlivým detektorem na nesmysly, dlouhým seznamem objevů a ještě delším seznamem nepřátel.“ White se podílel na objevu Lucy, 3,2 miliony let starého zástupce druhu Australopithecus afarensis, jackpot ale přišel v roce 1994. Tehdy jím vedený americko-etiopský tým narazil v oblasti Střední Awaš v Etiopii, pouhých 74 km od místa, kde byla v roce 1974 antropologem Donaldem Johansonem objevena Lucy, na soubor starověkých kostí, které tvořily téměř kompletní zkamenělou kostru ženy.

Radiometrické datování vrstev sopečného popela, které fosilii obepínaly, určily její stáří na 4,4 miliony let. To by znamenalo, že byla ještě o 1,2 milion let starší než Lucy. Její objevitelé druh pojmenovali jako Ardipithecus ramidus, proslula ale více pod přezdívkou Ardi.

Milimetr po milimetru

Po prohledání oblasti získal výzkumný tým více než 125 částí kostry od nejméně 36 jedinců, včetně velké části chodidel a prakticky celých rukou, což je mezi fosiliemi hominidů mimořádná vzácnost. Nadšení ale kalil špatný stav nalezených vzorků.

Poté, co Ardi zemřela, byly její ostatky zřejmě zašlapány do bahna hrochy a dalšími kolemjdoucími býložravci. O miliony let později vynesla eroze rozdrcené a zdeformované kosti zpátky na povrch. Byly tak křehké, že se při dotyku rozsýpaly.

Aby zachránili vzácné fragmenty, odebral White a jeho kolegové zkameněliny spolu s okolní horninou. Kosti následně jehlou pod mikroskopem milimetr po milimetru vyřezali a pomocí počítačového modelování poskládali dohromady.

Rekonstrukce nakonec ukázala, že Ardi měřila asi 120 cm, vážila 50 kg a měla mozek o velikosti grapefruitu. Práce to byla ale natolik mravenčí, že vykopávky, rekonstrukce a studium kostí trvaly celých 15 let, po které byly doprovázeny přísným informačním embargem.

Svět se s Ardi blíže seznámil prostřednictvím speciálního vydání časopisu Science až v říjnu 2009.

Ani šimpanz, ani člověk

 Od chvíle objevu Lucy si vědci lámali hlavy nad tím, jak vypadali, i kde a jak žili její předkové. Ardi se ovšem v mnoha ohledech vymykala předpokladům. Nevypadala jako africká opice, její objevitelé ji popsali jako „ani šimpanze, ani člověka“.

Čenich méně vyčníval a chyběly jí výrazné dýkovité špičáky, největší ohlas ale vyvolal bizarní způsob jejího pohybu. Dnešní šimpanzi a gorily používají k chůzi po zemi zadní nohy a klouby prstů na rukou, což vedlo ke spekulacím, že první lidé se mohli pohybovat stejně.

„Dlouho se předpokládalo, že se naše ruce musely vyvinout z rukou podobným tlapám afrických opic,“ napsal antropolog Owen Lovejoy z Kent State University. Analýza kostí A. ramidus ale naznačuje, že při chůzi po zemi používala dvě končetiny, při šplhání ve stromech zase čtyři.

Více se dočtete v čísle 9/2024.