Letos hostí francouzská metropole již 33. novodobé letní olympijské hry. V Paříži se konají potřetí, předtím to bylo v letech 1900 a 1924, vrátily se tak do ní přesně po sto letech. Nejlepší tři sportovci v jednotlivých disciplínách obdrží zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili. V antickém Řecku však byla odměna pro vítěze jiná..

Novodobé olympijské hry navazují na ty konané v antickém Řecku. Olympiáda konaná v starověké Olympii představovala největší, nejvýznamnější a zároveň nejstarší z všeřeckých her na počest boha Dia, které trvaly šest měsíců a zahrnovaly zápasení, hod oštěpem a diskem či závody na voze.

Účastnit se jí mohli pouze muži, soutěžili nazí. Pro ženy existovaly samostatné hry zvané héraia, pojmenované podle bohyně Héry.

Odměna pro nejlepšího

Medaile třem nejlepším sportovcům v každé sportovní disciplíně se udělují od roku 1904. Starověký vítěz obdržel desítky terakotových váz ozdobených výjevy ze sportu, ve kterém zvítězil. Nádoby byly zhotovovány tak zvaným černofigurovým stylem, kdy byly obrysy černých postav, zde sportovců, do usušeného povrchu nádoby nejprve vyryty a pak plošně vyplněny jemnější řídkou hlínou.

Znázorněni byli běžci, vozatajové či lukostřelci. Amfory nejrůznějších velikostí byly naplněné athénským olivovým olejem, který byl velmi cenný.

Pocházel přímo z posvátných olivových hájů bohyně Athény. Řekové obecně považovali olivovníky za posvátné, symbolizovali nejvyššího z bohů, Dia, boha oblohy a patrona olympijských her. Olympijské hry se konaly od roku 776 př.

n.l. až do roku 393 našeho letopočtu. V následujícím roce jejich konání zakázal zvláštním ediktem římský císař Theodosius I. (347–395), protože je považoval za pohanský svátek, který v jeho křesťanské říši neměl své místo.

Roku 426 pak musely být v Olympii zbourány všechny chrámy i sochy, dílo zkázy následně dokonala série zemětřesení.

Otec novodobých olympijských her

K obnově řeckých olympijských her došlo v roce 1859, kdy před zraky 20 000 diváků soupeřilo v hlavním městě země o vítězství v různých sportovních disciplínách na 300 soutěžících. O obnovu her v Olympii poté, co se Řecko osvobodilo z turecké nadvlády, se zasloužil hrdina osvobozovacích bojů Evangelos Zappas.

Jako datum konání byl stanoven 25. březen, jakožto Den řecké nezávislosti. Ovšem bažinaté území Olympie, které představovalo riziko pro šíření malárie, způsobilo, že se hry nakonec konaly v Athénách, a to až v listopadu.

Za skutečného zakladatele novodobých olympijských her je považován francouzský pedagog Pierre de Coubertin (1863–1937), který se velmi zasazoval o zavedení sportu na francouzských školách. Roku 1894 založil Mezinárodní olympijský výbor a už o dva roky později, v roce 1896, se konaly v Athénách první novodobé olympijské hry.

Následně vznikly, pro sporty pořádané na sněhu a ledu, zimní olympijské hry, poprvé konané v roce 1924. Nyní se střídají letní a zimní olympiáda ve dvouletém intervalu. Účast na nich je nyní povolena jen profesionálním sportovcům.