Atacama se nachází v Jižní Americe, táhne se tisíc kilometrů podél Pacifiku od jižní hranice Peru po centrální část Chile. Prší zde jen velice zřídka, dle měření v jejím středu mezi roky 1570 až 1971 nepršelo téměř vůbec.

Když k dešti ale přeci jen dojde, promění se tato vyschlá pustina doslova v kvetoucí oázu. Letos k tomu došlo po dlouhých deseti letech..

Téměř úplný nedostatek srážek je nejběžnější charakteristikou pouště Atacama, proto je známá jako nejsušší místo na světě. A to zejména okolí opuštěného hornického města Yungay, kde se nachází výzkumná stanice.

Průměrné srážky jsou zde asi 15 mm za rok, na některých místech však jen 1 až 3 mm za rok. Některé meteorologické stanice v Atacamě déšť vůbec nepoznaly. Má se za to, že vyprahlost této pouště je výsledkem vzestupu And, do té doby zde panovaly podobné podmínky jako na poušti Namib.

Dvojitý dešťový stín

O vyprahlosti Atacamy svědčí i to, že mnoho zdejších hor vyšších než 6000 metrů je bez ledovců, určitou sněhovou pokrývkou disponují jen ty nejvyšší vrcholy. Na některých místech pouště se však vyskytuje mořská mlha zvaná camanchaca, která poskytuje dostatečnou vlhkost hypolitickým (rostoucím v substrátu pod kameny) řasám a lišejníkům, a dokonce i některým kaktusům, například rodu Copiapoa.

Geograficky se suchost Atacamy vysvětluje její polohou mezi dvěma horskými pásmy, Andami a chilským pobřežním pohořím, která jsou dostatečně vysoká na to, aby zde vznikal oboustranný dešťový stín, voda se zarazí o vrcholky hor a na poušť nepronikne.

Některé části pouště připomínají marsovský povrch, proto zde byly prováděny některé experimenty, stejně jako natáčeny scény filmů odehrávajících se na Marsu, jako je například Vesmírná odysea. Ačkoliv se na poušť Atacama nahlíží jako na místo bez vegetace, není to pravda.

Nachází se zde více než 500 druhů flóry, která se dokázala přizpůsobit tomuto extrémnímu prostředí. Některé z rostlin, které se zde vyskytují, mohou zůstat nečinné až 15 let a stačí jim jen nepatrné množství vláhy k tomu, aby vykvetly.

Suchá poušť kvetoucí v zimě

Například v roce 2015 zde spadly v březnu srážky, které aktivovaly kvetení rostlin. Pouštní vegetace obvykle kvete na jaře (na jižní polokouli v září a říjnu) v těch letech, kdy zde během zimních měsíců, tedy v červnu, červenci a srpnu, spadne alespoň 15 mm srážek.

Letos k tomu došlo už v polovině dubna, a to díky velmi silnému fenoménu El Niňo, který zvyšuje srážky v Chile, kdy spadlo na poušti 11 milimetrů srážek, což v kombinaci s ranní mlhou aktivovalo vegetaci.

A tak již nyní, tedy v průběhu zimy, na Atacamě jako první vykvetly sukulenty Cistanthe grandiflora a prozářily poušť svými fuchsiově zbarvenými květy. Následovaly bílé kvítky rostliny zvané Nolana baccata.

„V této velmi vyprahlé půdě je uložen poklad,“ komentuje zimní kvetení pouště Atacama ekoložka María Fernanda Pérezová. „Ke kvetení došlo v oblasti o rozloze 300 až 400 čtverečních kilometrů,“ vysvětluje César Pizarro, vedoucí sekce ochrany biodiverzity a vědeckého výzkumu v National Forestry Corporation (Conaf) v Atacamě.

Na jaře pak může více než 200 druhů kvetoucích rostliny zdobit až 15 000 km čtverečních pouště.