Psychologie je plná mýtů, které se tváří jako hluboké a nezpochybnitelné pravdy o lidské psychice, ale často v nich bývá sotva to příslovečné zrnko pravdy. Jeden z nejznámějších omylů praví, že poslechem Mozartovy hudby je možné rozvinout inteligenci malých dětí. .

Svůj původ má tvrzení v článku v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě – v časopise Nature.  Tři vědci v něm uvedli, že po poslechu Mozartovy hudby se studenti významně zlepšili v úloze na prostorové usuzování ve srovnání s těmi, kteří poslouchali pouze ticho nebo relaxační kazetu.

Je důležité poznamenat dvě věci. Zaprvé, že uvedené výsledky se vůbec nezabývají malými dětmi nebo dokonce poslechem Mozartovy hudby před narozením. A za druhé, že se vůbec netýkají inteligence obecně, ale pouze výkonu v jednom dílčím úkolu.

Navíc, když se jiní badatelé pokoušeli výsledky zopakovat, dospěli k nulovému nebo jen minimálnímu výsledku. To, že se stejné výsledky ukážou na sobě nezávislým badatelům je ve vědě jedním z nejspolehlivějších způsobů jak poznat, že daný jev skutečně existuje.

Lilienfeld ale píše, že někteří badatelé dospěli alespoň k minimálnímu efektu. Znamená to tedy, že tzv. Mozartův efekt přecejen existuje i když v menší míře?

Ne tak docela. Podařilo se totiž odhalit zdroj tohoto efektu. Ukázalo se, že lidé kteří poslouchali Mozartovu hudbu, byli také emočně nabuzenější v porovnání s lidmi, kteří poslouchali pouze ticho. A když se statisticky vzalo toto nabuzení do úvahy, Mozartův efekt zmizel.

Lilienfeld s kolegy píší, že v jiné studii měl poslech Mozartovy hudby stejný účinek jako poslech pasáže strašidelného příběhu od Stephena Kinga. I s tímto mýtem se tak musíme, ač neradi, rozloučit.

Autor: Martin Burget