Nejrozlehlejší světový kontinent ukrývá mnoho měst, paláců a dalších míst, které i po několik staletí halí závoj tajemna. Podíleli se na jejich vzniku bohové, andělé nebo snad démoni?

Od chvíle, kdy byla na dálném východě založena říše, která se svou mocí vyrovnala těm největším civilizacím historie uplynulo již mnoho let. Khmérská civilizace po více než 600 let držela prst na tepu rozvoje jihovýchodní Asie.

Byli to proto její stavitelé, kdo vytvořili největší předindustriální město na světě. V jeho srdci vystupuje z lekníny pokrytých vod monumentální chrám Angkor Vat. V žebříčku mytických lokalit, které je možné na kontinentu navštívit ale není sám….

Mohendžodár

Kde: Pákistán

Kolem řeky Indus vzkvétala před 4500 lety civilizace, která zastínila jak Egypt, tak Mezopotámii. A to nejen rozlohou či počtem obyvatel, ale zejména technickými vymoženostmi. V pečlivě postavených patrových domech z pálených cihel měli totiž místní zabudované koupelny i splachovací záchody.

Kvůli horkému podnebí nesměla chybět ani jednoduchá klimatizace. Zbytek světa si přitom na tyto život usnadňující inovace musel počkat až do dob antického Říma.

Ti, jež předběhli dobu

Ruiny vyspělé metropole Mohendžodár se nachází v dnešním Pákistánu. Dávné sídlo, které předběhlo svou dobu, zažilo nebývalý rozkvět mezi lety 2600–1900 př. n. l. Poté však bylo z dosud neznámých důvodů rychle opuštěno, aby jeho potenciál navždy pohltila historie.

Podle odborníků mohla konec vyspělé civilizace způsobit změna toku Indu, společenský převrat, nebo útok barbarů. Německý spisovatel Hartwig Hausdorf (*1955) však s vysvětlením zašel ještě dál.

Zánik totiž podle něj způsobila pokročilá zbraň, která dokázala spálit obyvatele na prach. Nasvědčovat tomu mají nejen natavené části zdejších zdí, ale i podivný název a kostry lidí ve zvláštních polohách.

Tádž Mahal

Kde: Indie

Velkolepé mauzoleum je považováno za nejznámější symbol Indie, a zároveň jednu z nejnavštěvovanějších památek na světě. Od roku 1983 je navíc zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, o 24 let později se dostalo také na seznam nových sedmi divů světa.

Dva roky smutku

Budova ze sněhobílého mramoru, který mění svoji barvu v závislosti na úhlu paprsků dopadajícího slunce, přitom byla vystavěna na důkaz velké lásky. Stavbu inicioval císař Mughalské říše Šáhdžahán (1592–1666), po ztrátě své nejoblíbenější manželky Ardžumand Banu Baygam (1593–1631), známé jako Mumtáz Mahal.

Dvojice spolu prožila 20 let, během kterých přišlo na svět osm synů a šest dcer. Při porodu posledního potomka však žena zemřela, což císaře uvrhlo do světa beznaděje.

Nechal vyhlásit dvouletý státní smutek, během kterého zakázal veškeré radosti. Jeho poddaní nesměli slavit, poslouchat hudbu, dokonce ani nosit šperky či používat parfémy.

Byl to jen trik?

Ačkoli je romantický příběh uveden v mnoha cestovatelských průvodcích, jeho pravdivost není považována za stoprocentní. Podle uhlíkového datování dřeva ze zadních dveří monumentu by totiž budova měla být nejméně o 300 let starší než Mumtáz Mahal.

Skutečnost by tedy mohla být taková, že Šáhdžahán po smrti své manželky nechal přestavět na hrobku původní hinduistický chrám.

Indický majestát

Symbol nehynoucí lásky se dnes nachází v rozlehlých zahradách, do kterých se vchází velkou zdobenou vstupní branou, jež má symbolizovat vstup do ráje. Celý komplex přitom zaujímá plochu zhruba 17,5 hektarů.

Samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy jsou ozdobeny čtyřmi čtyřicetimetrovými minarety, z nichž každý je korunován otevřeným osmibokým pavilonem.

Od vstupní brány až k samotnému paláci vede dlouhý kanál známý jako lotosový bazén. Hlavní budova se tyčí do výšky 72 metrů a je završena mohutnou dvojitou kupolí s fiálou.

Palác Potála

Kde: Tibet

V nadmořské výšce 3600 metrů, na místě tak izolovaném a neznámém, že mnoho obyvatel západních zemí nemá do dnešních dní o jeho existenci ani tušení, leží Lhasa – hlavní město Tibetu.

Světem opomíjená destinace však ukrývá vůbec největší klenot celé země, palác Potála. Ohromný kolos sestávající ze tří částí, Bílého paláce, Červeného paláce a příbytku mnichů.

Brána do jiného světa?

Vyjma působivé architektury je s místem spojována také legenda o vstupu do podzemní říše, který má být ukrytý pod zdejší Červenou horou. Těla několika jejích obyvatel mají být dokonce uschována právě v Potále.

Pohled do nitra neznámého světa se má roku 1939 naskytnout nacistickým Němcům, kteří ve zdejších končinách kromě „árijské rasy“ zkoumali také nevšední schopnosti buddhistických mnichů – například čtení myšlenek nebo přežití v krutých mrazech.

Zatímco odborníci poukazují na přehnanost některých tvrzení, najdou se i tací, kteří je považují za „svaté“. Však ještě na počátku 20. století byla Lhasa cizincům naprosto zapovězena. Proč asi?

Adamova hora

Kde: Srí Lanka

Zhruba 40 kilometrů severovýchodně od města Ratnapura se nachází 2243 metrů vysoká hora, dnes známá jako Adamova. Pozornost celého světa si vysloužila coby místo sblížení hned čtyř světových náboženství.

Za pomyslný „průsečík“ je považována kamenná formace tzv. Šri Pada ležící na samém vrcholu, která svým vzhledem připomíná otisk chodidla. A komu, že měl vlastně patřit? Zatímco buddhisté jej vnímají jako stopu Buddhy, který ji zde zanechal těsně předtím, než opustil tento svět, Hinduisté ji připsali bohu Šivovi.

Naproti tomu křesťanství a islám stopu propojili s Adamem, který měl na toto místo vstoupit poté, co byl vyhnán z ráje. Nabízí se ale i reálnější vysvětlení, a totiž, že prohlubeň vznikla přirozenou cestou – pravděpodobně erozí.

Ať už ale jde o dílo vyšší moci nebo hříčku přírody, významným poutním místem zůstane hora nejspíš navždy.

Lví skála

Kde: Srí Lanka

V samém srdci ostrova Srí Lanka ční nad horizontem 200 metrů vysoká Lví skála – Sigiriya, pojmenovaná podle obrovské sochy lva, ze které se však do současnosti dochovaly pouze tlapy. Samotný vznik monumentu ale více než fakta přibližují legendy.

O razantní proměnu bohem zapomenutého místa se měl postarat princ Kassapa (477–495) v 5. století. Muž, kterého ambice a touha vládnout dohnaly k bestiálnímu činu. Nevlastního otce nechal svrhnout z trůnu a zaživa zazdít.

Podobně hodlal naložit i s nevlastním bratrem Moggallanem, ten však stihl uniknout.

Chrám či palác?

Otázka moci byla vyřešena. Tedy až do chvíle, než nového vládce začaly sužovat výčitky svědomí. Aby se nemusel neustále ohlížet přes rameno, odstěhoval se s celým dvorem právě na horu Sigiriya, ve které spatřoval dostatečně bezpečné útočiště.

I přestože větrem ošlehané místo proměnil v oku lahodící destinaci, klid v něm nenašel. Svůj život se proto rozhodl ukončit skokem ze skály. Podle místních průvodců mělo k této tragické události dojít kolem roku 495. Příběh je to ale zcela smyšlený.

Ve skutečnosti jsou totiž budovy na Lví skále pozůstatkem buddhistického chrámu.

Chua-šanské jeskyně

Kde: Čína

K největším a nejúžasnějším pozůstatkům starověké Číny patří bezesporu Chua-šanské jeskyně, které leží ve východočínské provincii An-chuej. Kromě toho, že byly tamní prostory z větší části vybudovány uměle, ukrývají také jiné pozůstatky po dávných a geniálních stavitelích.

Jezero i most

V síni 35 se například nachází podzemní palác, který je aktuálně považován za největší svého druhu v Číně. Síň je 186 metrů hluboká a 20 metrů vysoká, přičemž strop drží na svém místě 26 sloupů seskupených v piktografických řadách.

Kromě toho se v paláci nachází lůžka, mosty a pavilony, které byly s velkým umem vytesány z kamene. Bonusem je několik podzemních jezer.

Odkaz bájné civilizace?

Dosud nevyřešenou záhadu představují nejen přesně vyměřené proporce, ale rovněž kamenné obložení některých stěn i podivné díry uvnitř sloupů. Podobné je to i se samotnými staviteli, o jejichž totožnosti věda stále neví vůbec nic.

Archeologové tápou i v otázce přesné doby vzniku jeskyní, podle nalezených minerálů ji však odhadují minimálně na 1700 let. Vytvořila snad jeskyně jakási zaniklá vyspělá civilizace, o níž se objevují zmínky v některých čínských legendách?

Šaolinský klášter

Kde: Čína

Řadu cihel rozdrtí jedním úderem ruky, stát na jedné noze vydrží i několik hodin. O bojových schopnostech mnichů slyšel alespoň jednou za život každý z nás. Jejich učení mělo probíhat v klášteře Šaolin, jehož historie se začala psát před více než 2500 lety.

V 5. století př. n. l. měl jeho výstavbu iniciovat bájný císař Xiao Weng, z dynastie Wej. Po dokončení byl vložen do správy mnichu Pa-tchuovi, který přišel do Číny šířit učení buddhismu, a stal se jeho prvním opatem.

Techniky zvířat

Nedlouho poté do zdejších končin zavítal další indický mnich, Bódhidharma. Legendy praví, že za zdmi kláštera strávil devět let, během kterých meditoval a učil šaolinské mnichy své dovednosti.

Mezi ně patřilo i bojové umění, které převzal od indické kasty válečníků. Údajně to měl být právě on, kdo definoval bojový styl pěti zvířat, jehož jednotlivé techniky musel ovládat každý šaolinský mnich.

Jednalo o styly tygra, hada, draka, levharta a jeřába, které byly pojmenovány podle napodobování pohybů a chování zmíněných živočichů a bájného draka. Vznikl šaolinský styl právě napodobováním přírody? O tom se mohou historikové a odborníci pouze domýšlet.

Angkor Vat

Kde: Kambodža

Jmenoval se Džajavarman II. (770–835) a byl princem na indonéském ostrově Jáva. Ačkoli se za svůj život rozhodně neměl špatně, chtěl stále víc. Z ostrova proto zamířil na pevninu, na území dnešní Kambodži, kde posléze založil vlastní samostatnou říši, od roku 802 zcela nezávislou.

Dílo démonů či obrů…

Tou dobou také položil základy obrovského města, jaké nemělo ve světě konkurenci dalších tisíc let. Nejnovější výzkum z roku 2007 označil ruiny, které dnes známe jako Angkor, jako největší město až do doby průmyslové revoluce.

Společně s rozsáhlou infrastrukturou totiž zabíralo 1 000 km2, přičemž mělo být domovem až pro milion lidí. Největší lákadlo i záhadu však představuje chrám, známý jako Angkor Vat. Podle legend totiž vyrostl tak rychle, že jej museli stvořit andělé, démoni nebo dokonce obři, případně se zázračně zrodil „sám“ během jediného večera.

Fudži

Kde: Japonsko

Asi těžko si představit jinou ikonickou dominantu Japonska než horu Fudži. Šintoismus a buddhismus ji považují za posvátnou, přičemž spirituální význam je masivu přisuzován dodnes. S místem proto bývá spojováno i několik mytických příběhů.

Jeden z nich vypráví o mladé a krásné princezně Kaguji Hime, jejímž úkolem je dle šintoistů posvátnou horu chránit. Kromě toho, že zabraňuje nevyžádaným erupcím dbá na to, aby na místě každé jaro vykvétaly lekníny.