Zajímají vás paralely mezi chováním rakovinných buněk a lidí? Podívejte se pod povrch biologie nádorů, a ponořte se do úvah založených na společensko-vědních teoriích fungování společnosti.

Nahlédněte pod povrch rakoviny. Vydejte se do fascinujícího světa „buněčné filosofie“ s knihou inspirativní vědkyně, bioložky Jany Šmardové (1961−2023) z Přírodovědecké fakulty MUNI.

Jana Šmardová se ve vědecké práci zaměřovala na studium molekulárních mechanismů souvisejících s vývojem nádorů. Zajímal ji však širší kontext přírodovědných poznatků. Hlubokým studiem dospěla k poznání, že nádory nám zřetelně ukazují následky porušování zákonitostí dobré spolupráce.

Společenství buněk v mnohobuněčném organismu vnímala jako analogii k fungování lidské společnosti. Bylo pro ni modelem smysluplné spolupráce ve prospěch celku, jejíž narušení může mít pro celek tragické důsledky.

Poznané obecné principy vložila do své knihy, která se stala jejím celoživotním odkazem.

Biologie nádorů a přesahy

V roce 2021 vyšla v Munipress kniha Jany Šmardové, Co nás učí nádory: Paralely v chování buněk a lidí; mimořádná už svou formou.

Každá kapitola má část A a B. Části „A“ čtenáře seznamují se základy biologie nádorů na základě současných vědeckých informací medicínských a biologických. Část „B“ je nazvána „přesahy“. Tam autorka pracuje s obecnou teorií systémů, vlastními analogiemi, literárními zdroji i teoriemi společenských věd, a formuluje své postřehy o relevanci biologických principů tvorby nádorů v těle pro „nemoci“ současné lidské civilizace.

Čtenář v každé kapitole obdrží „porci“ odborných informací o určitém rysu nádoru v těle, a k ní přesahy o obdobných rysech „nádorového“ chování lidí ve společnosti. Představme nyní jeden takový přesah na tématu metastázování.

Havlova „moc bezmocných“ optikou buněk

Jana Šmardová zmínila, že při psaní prožívala pocity hlubokého smyslu. „My nevíme, jestli buňky mají vědomí, něco cítí, o něčem přemýšlejí. Ačkoliv asi netuší, čeho jsou součástí, svou malou prací k úžasnosti a perfektnosti celého těla přispívají.

A na lidské úrovni je to podobné. Je složité si uvědomit, čeho jsem součástí, ale když s pokorou přijmu svůj osud a budu se ho snažit naplnit, jak nejlépe umím, je to maximum. A nemusím o sobě pochybovat, s nikým se měřit, srovnávat se, to ty buňky také nedělají, protože je to nesmyslné.

Tak proč to tak nemít také? Myslím si, že nedoceňujeme sílu fungování „zdola“. Síla mocných je v tom, že my jim jejich moc věříme, ale můj model ukazuje, že věci jsou jinak, než o čem jsme přesvědčeni a přesvědčováni.

Došla jsem k podobnému závěru jako třeba Václav Havel v Moci bezmocných, ale přes buňky,“ uvedla Jana Šmardová.

Službě ve prospěch společnosti dala přednost před osobními zájmy

Osud tomu chtěl bohužel tak že Jana Šmardová už není mezi námi. Podlehla rakovině, jejímuž studiu zasvětila svůj život. Jak říká její manžel, biolog Jan Šmarda, který s ní prožil roky počínaje společným studiem na Přírodovědecké fakultě MUNI: „Péče o rodinu a touha předat nalezenou moudrost pro ni byly důležitější než osobní potřeba odpočívat, šetřit síly.

Její moudrost tu zůstává, abychom se z ní dokázali inspirovat a najít zdravý přístup ke svému životu,“ říká Jan Šmarda. Její knihu přeložil do angličtiny (Munipress 2023) a odkaz své manželky pečuje i tím, že dál vede u studujících velmi úspěšný předmět Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie.