Samotářské včely, tiší a nenápadní opylovači, hrají klíčovou roli v našem ekosystému. I když se jim říká samotářské, řada z nich se ráda druží a i ony, podobně jako včely medonosné, mohou žít v koloniích.

V České republice existuje více než 580 druhů samotářských včel, z nichž mnohé jsou ohroženy vyhynutím..

Mezi samotářské včely patří hedvábnice, pískorypky, čalounice nebo třeba ploskočelky. Některé samotářky překvapí i svou velikostí, například temně černé drvodělky dosahují délky přes dva centimetry, drobná nicotěnka nejmenší naopak dorůstá jen pár milimetrů.

Pojmem „samotářské včely“ se zjednodušeně označují volně žijící druhy včel, řada z nich však žije velmi společenským životem. Některé, třeba dobře známí čmeláci, dokonce tvoří sociální společenství s dělnicemi a královnou.

Jiné druhy naopak vsadily na parazitismus a chovají se jako kukačky v hnízdech jiných druhů včel.

Přes svůj význam a rozmanitost zůstávají samotářské včely ve veřejném prostoru značně upozaděné za včelou medonosnou. Ta je v krajině všudypřítomná, protože se jedná o plně domestikovaný hospodářský druh hmyzu.

V poslední době se často objevují apokalyptické hrozby o tom, jak by naše příroda bez včel medonosných zkolabovala. Během toho tzv. „beewashingu“ však dochází k záměně zemědělství za ochranu přírody. Samotářské včely se přitom podílejí na ekosystémových službách a opylování rostlin mnohem více, než komerční včela medonosná. O existenci dalších opylovačů z jiných skupin hmyzu nemluvě.

I proto Česká společnost entomologická vyhlásila hmyzem roku právě samotářské včely s poukazem na to, že těmto včelám může pomoci i veřejnost. Základem je poskytnout jim na svém pozemku vhodný prostor pro jejich život a vývoj.

To není těžké, postačit může ponechávání krmných květnatých pásů v trávníku, či třeba kousek obnažené půdy na skalce, kde mohou včely hnízdit. K hnízdění včel může pomoci i umístění „hmyzího hotelu“.