Přestože kůrovcová kalamita v České republice způsobila značné škody a vytěžené smrkové lesy mohou působit zdevastovaným dojmem, výzkum českých vědců přinesl překvapivě dobrou zprávu. Příroda se zotavila, výrazně vzrostla biodiverzita a kůrovcem napadené hospodářské lesy, včetně holin a nově osázených či samovolně se vyvíjejících pasek, doslova kypí životem.

Nečekaně se v nich objevily i desítky kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin, které figurují v červeném seznamu..

Výsledky ze 45 lokalit v České republice zveřejnili pracovníci Biologického centra Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Muzea regionu Valašsko a Agentury ochrany přírody a krajiny ve studii, právě vydané ve vědeckém časopisu Forest Ecology and Management.

Kůrovcová kalamita začala před 20 lety na severní Moravě, postupuje republikou k západu, gradovala v suchých a teplých letech 2014-2018 a přestože už zeslábla, dosud neskončila. Zavinila ji změna klimatu, vysoké teploty a vyschnutí hlubších vrstev půdy, které smrk ani borovice nejsou schopny tolerovat.

Kalamita působí značné hospodářské škody, mění tvář krajiny a nutí lesní hospodáře přehodnocovat zažité postupy.

Tomu, co se v zasažených lesích děje s rostlinami a živočichy, se ale zatím nikdo nevěnoval. Změnil to až výzkum českých vědců, kteří zachytili vývoj kalamity na 45 plochách ve třech reprezentativních oblastech:

Nízký Jeseník, Českomoravská vrchovina (Jihlavsko) a jižní Čechy (Českobudějovicko). Vědci zde sledovali výskyt vyšších rostlin, denních motýlů, nočních motýlů a brouků vyvíjejících se v mrtvém dřevě.

„Našli jsme překvapivě bohatá společenstva všech sledovaných skupin. A to včetně mnoha druhů, dávno vytlačených z hospodářských lesů i z běžné venkovské krajiny,“ říká Lukáš Spitzer z Muzea regionu Valašsko.

Na výzkumných plochách rostlo v průměru přes 80 druhů vyšších rostlin, z nichž celkem 17 druhů figuruje v červeném seznamu. Žila zde třetina všech našich denních motýlů, přičemž zejména citlivější luční druhy zde žily v bohatých populacích.

„Mezi nočními motýly jsme našli nejen specialisty vyvíjející se na lišejnících či vzácné obyvatele lesních luk a mokřadů, ale i netušené počty velkých atraktivních druhů, jako jsou přástevník medvědí a bourovec trávový.

Ze 199 brouků vázaných na mrtvé dřevo jich téměř čtvrtina figuruje v červeném seznamu, mezi nimi i atraktivní druhy jako pýchavkovník červcový a kornatec drobný,“ upřesňuje Lukáš Spitzer. Mezi příklady brouků, jimž kůrovcová kalamita umožnila návrat, je i potemník Corticeus fraxini, který z Čech nebyl vůbec znám a na Moravě byl velmi vzácný.

Po roce 2015 se rozšířil po celé republice, dnes je běžný a prakticky všudypřítomný. Žije pod kůrou jehličnatých stromů, často i v chodbičkách kůrovců.

Odumřelé stromy poskytly nový životní prostor pro mnoho druhů hmyzu. „Z hlediska brouků – a nemám na mysli kůrovce – je největším přínosem vznik otevřených parkových lesů a skokový nárůst objemů osluněného mrtvého dřeva.

Toho by v přírodních lesích bylo obrovské množství, naopak v hospodářských lesích je ho obvykle málo,“ říká Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR. Mrtvé dřevo má přitom pro les řadu přínosů.

„V lesích s mrtvým dřevem se dostávají zpět do půdy živiny, zvyšuje se úživnost půd pro další generace stromů a v půdním humusu se váže uhlík, hlavní složka dřevní biomasy. Velká diverzita brouků tak ukazuje na efektivní fungování ekologických procesů, které jsou klíčové pro odvrácení dopadů změn klimatu,“ vysvětluje Lukáš Čížek.

Kalamitou narušené lesy budou dle zákona znovu zalesněny, jejich oživení je proto jen dočasné. Autoři studie proto přicházejí s doporučeními, jak alespoň něco z pozitiv kalamity uchovat i v následných lesních kulturách.

„Kalamita rozbořila po staletí praktikovaný model pěstování lesa a ukázala nám, že v době klimatické změny nelze lesy plánovat na sto a více let. Ukazuje se, že ponechání prostoru přirozené obnově může být lacinější a umožní rychlejší produkci biomasy, kterou potřebujeme pro naplnění klimatických cílů,“ upozorňuje Martin Konvička z Jihočeské univerzity.

„Podstatné je nezalesňovat vše znovu smrkem a tolerovat samovolně vzniklé drobné světliny a mokřady. Musíme si být vědomi toho, že les není jen plantáž na stavební dříví, ale i součást našeho životního prostředí,“ uzavírá Martin Konvička.

Zdroj: Biologické centrum AV ČR

Foto: Martin Janda