Poznat člověka s poruchou osobnosti, tak zvaného psychopata, může být při prvním setkání obtížné. Je totiž zpravidla dobrým manipulátorem a může působit až altruisticky. Ve skutečnosti však druhé využívá ve vlastní prospěch, protože mu chybí empatie a pocit viny. Může se empatii naučit?.

Empatií se rozumí schopnost porozumět a vcítit se do toho, co prožívá druhý člověk. Psycholog Daniel Goleman rozlišuje tři druhy empatie. A to kognitivní empatii, jakožto schopnost vnímat a pochopit, jak se druhý člověk cítí a co si může myslet.

Dále emocionální empatii, což je schopnost sdílet pocity druhé osoby a pak empatickou účast, která přesahuje pouhé porozumění a znamená nabídnutí účasti na emocích jiných. Lidé s poruchou osobnosti, psychopati, jsou poměrně zběhlí v kognitivní empatii, zato s tou emocionální často bojují.

Lidé beze studu a pocitu viny

Psychopati jsou zpravidla egocentričtí, manipulativní a násilničtí. Často nemají problémy s porušováním pravidel a zákonů, neboť jim to přináší pocit vzrušení. „Psychopatie není diagnóza sama o sobě,“ vysvětluje Katarina Hownerová, neurovědkyně z Karolinska Institute ve Švédsku.

„Je to porucha osobnosti s opravdu úzkými vazbami na asociální a kriminální chování,“ dodává. K diagnostice této poruchy se používá rozhovorů s pacientem, zkoumání každodenních aspektů jeho chování a hledání psychopatických rysů v něm, jako je bezcitnost a rychlé spuštění agrese.

„Lidé s psychopatickými rysy jsou zaměřeni jen sami na sebe a své vlastní potřeby,“ uvádí Hownerová. „Chybí jim empatie a neprožívají pocity studu nebo viny. Je v nich jisté megalomanství a impulzivita, což znamená, že si myslí, že mohou udělat cokoliv bez následků.“ Zatímco s emocionální empatií, tedy se schopností vžít se do emocí druhého člověka, mají psychopaté problémy, umění kognitivní empatie jim jde velmi dobře, a mohou ho proto zneužít ve vlastní prospěch.

Kognitivní a emoční empatie

Hownerová k tomu říká: „Kognitivní empatie je spíše mentalizace. To znamená, že jde o schopnost správně porozumět tomu, jak myslí nebo cítí jiný člověk. Psychopati jsou v tom obvykle dobří a používají to k manipulaci s lidmi.“ Nedostatek emocionální empatie způsobuje, že jsou psychopatičtí jedinci vnímáni jako chladní a krutí.

Podle studií jsou ale schopni zažít i tento druh empatie, ovšem jen za správných podmínek.

Arielle Baskin-Sommersová, psycholožka z Yale University, vysvětluje: „Když člověku s poruchou osobnosti ukážete fotografii tváře jednoznačně zachycující nějakou emoci, určí ji správně. V okamžiku, kdy je promítnuto několik tváří v rychlém sledu, nebo když dojde ke smíchání emocí, začnou mít potíže s jejich rozlišením.“ Problém nespočívá v tom, že by zcela postrádali schopnost rozlišit jednotlivé emoce, ale není to pro ně přirozená schopnost, která jim jde snadno.

Psychopati mají odlišný mozek

Je to dáno tím, že porucha osobnosti je směsí genetických a enviromentálních faktorů, které mění lidský mozek. „Velikost struktury a funkce amygdaly, což je oblast mozku důležitá pro naše emoční zpracování, se u lidí s psychopatií spolehlivě ukazuje jako odlišná,“ vysvětluje psycholožka „Rozdíly jsou také v prefrontálních strukturách mozku, které mají co do činění s obecným poznáním a kontrolou chování. Lidé s psychopatií mají v zásadě velmi odlišné mozky.“.

Tyto neurologické rozdíly znamenají, že psychopatičtí jedinci nezpracovávají emoce stejným způsobem jako jedinci bez psychické poruchy a tento fyzický nepoměr je obtížné překonat. Současná léčba se zaměřuje na kombinaci různých přístupů, včetně behaviorální terapie a léků, žádný zázračný postup, který by lidem s poruchou osobnosti umožnil prožívat emoce stejně jako běžní lidé, však není.

Ačkoliv strategie zaměřující se na odměňování za dobré chování slaví jistý úspěch.