Planeta Mars je dalším cílem pro pilotované výpravy hned po tom, co lidská noha stane opětovně na Měsíci. Mohlo by se tak stát ještě do konce tohoto století. S ohledem na dobu letu k Marsu a zpět, která snadno přesáhne jeden rok, se vědci zabývají možností, jak zásoby vody doplnit přímo na Rudé planetě..

Přítomnost vody na Marsu není žádným tajemstvím. Již předchozí sondy zkoumající tuto planetu potvrdily, že marsovské polární čepičky obsahují vodu. Stejně tak povrch Marsu nese jasné známky působení tekoucí vody.

Mimo polární oblasti ale nebyly objeveny žádné zásoby vody, které by nabízely možnost jejich využití budoucími lidskými misemi. Příčinami jsou velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí a také atmosférický tlak.

Voda na Marsu

Na povrchu Marsu panují nízké teploty, sahající až k mínus 150 °C. Během marťanského dne ovšem může teplota na povrchu přímo osvětlovaném Sluncem vyšplhat až ke 20 °C. Největší překážkou pro přítomnost vody na Marsu je však velmi nízký tlak atmosféry.

Marťanská atmosféra má tlak přibližně jednoho procenta té pozemské. Při běžných teplotách nad nulou by se tak kapalná voda na Marsu okamžitě vypařila.

S ohledem na nízké teploty se proto vědci dlouhodobě zaměřují na hledání zmrzlého vodního ledu. Jasná přítomnost vodního ledu byla prokázána v marťanských polárních čepičkách, které se při pozorování teleskopem ze Země jeví jako bílá mračna v blízkosti obou pólů Marsu.

Čepičky jsou tvořeny kombinací vodního ledu a takzvaného suchého ledu, což je zmrzlý oxid uhličitý. Jejich velikost se mění v závislosti na ročním období a poloze Marsu vůči Slunci.

Medúzin příkop

Evropská sonda Mars Express se však zaměřila na zkoumání útvaru nacházejícího se prakticky na rovníku Marsu. Jedná se o formaci zvanou Medusae Fossae, v češtině Medúzin příkop, která pravděpodobně vznikla jako pozůstatek sopečné činnosti na Marsu.

Táhne se od nejvyšší marsovské sopky Olympus Mons do vzdálenosti přibližně 5 000 kilometrů. Předchozí pozorování předpokládala, že proláklina je zaplněna zejména drobných prachem, který je kombinací zvětralých hornin a původního sopečného popela.

Nový průzkum pomocí radaru MARSIS, který umí pronikat i hluboko pod povrch, ale odhalil složení, které neodpovídá jen prachovým částicím a jejich zhutněným vrstvám. Celá oblast se totiž na radaru jeví jako „průhledná“.

Hloubka prolákliny dosahuje v některých místech až 3,7 kilometrů. Prach by se tady měl vlastní vahou v takové vrstvě zhutnit až do podoby, která odpovídá přibližně pozemskému pískovci. Nic takového ale radarová data neodhalila.

Led v hlubinách

Naměřené výsledky odpovídají spíše vrstvám vodního ledu, který i pod velkým tlakem nemění své vlastnosti tak jako prach. Pravidelně se zřejmě střídají tenčí vrstvy tvořené prachem a tlustší z vodního ledu.

Celá tato struktura je potom shora zasypána přibližně 800 metrů vysokou vrstvou navátého drobného prachu. Díky tomu je chráněna před působením slunečního záření a může zajistit existenci vodního ledu i v rovníkové oblasti Marsu.

To je velmi pozitivní zpráva pro budoucí lidské výpravy na Mars, které mají mířit právě do rovníkových oblastí. Vodní led by bylo možné použít nejen pro samotnou posádku, ale i pro hydroponické pěstování rostlin, případně pro výrobu pohonných hmot.

Nadšení z přítomnosti ledu však tlumí fakt, že se nachází v hloubce okolo 800 metrů pod vrstvou navátého prachu, kterou by bylo nejprve nutné provrtat pro přístup k samotnému ledu.