Významný antický historik Hérodotos z Halikarnássu ve svém slavném díle Dějiny uvádí, že Skytové, starověký východoindický kočovný národ, využívali ke zhotovování si pouzdra na šípy i lidskou kůži.

Dlouhá léta nebylo možné jeho tvrzení potvrdit či vyvrátit, až nyní byl tento historický oříšek konečně rozlousknut..

Skytové byli kočovníci a obávaní bojovníci. V 7. století př. n. l. pronikli ze střední Asie do stepí severního Černomoří a na území dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, kde založili mocné království Skytie. Jimi ovládané území měřilo od západu k východu 4 000 kilometrů.

Kromě toho, že byli kočovnými pastevci, vládli širokou škálou zbraní, jako jsou bojové sekery, palcáty, kopí a meče, prosluli však zejména střelbou z luků během jízdy na koni. V boji se chránili štíty, brněním a přilbami.

Pro svoji „nepřemožitelnost“ byli vyhledávanými vojenskými spojenci, kteří často rozhodovali o úspěchu v boji i o tom, kdo následně usedne na trůn. Zároveň se jich jejich spojenci báli, dobře věděli, že v příští bitvě mohou klidně stanout proti nim.

V bitvě u Termopyl roku 480 př. n. l. například pomáhali Peršanům v boji s Řeky, v roce 331 př. n. l. pak stáli po boku perského krále Dárea proti Alexandrovi Velikému v bitvě u Gaugamel.

Obávaní válečníci pijící krev nepřátel

Hérodotos psal o Skytech ve svém díle velmi obsáhle, je však velmi těžké určit, které z informací měl jen z doslechu a které nasbíral při osobní zkušenosti s nimi. Zmiňoval se, že pili krev poražených nepřátel a jejich useknuté hlavy vraceli příbuzným jen za tučnou odměnu.

Dokonce měli sešívat skalpy svých nepřátel a zhotovovat si z nich oděvy. Zapsal rovněž, že „mnozí svlékají kůži, nehty a vše z pravých rukou svých mrtvých nepřátel a potahují s ní své toulce na šípy“.

I když archeologové objevili na skytských pohřebištích zbytky nejrůznějších kůží, dlouhou dobu nebylo možné určit jejich původ. Je to z toho důvodu, že jsou si kůže různých živočichů velmi podobné, a naopak i kůže dvou zvířat stejného druhu se od sebe mohou významně lišit.

Závisí to na jejich stáří, pohlaví i tom, čím se během života živila. Až díky paleoproteomice, analýze proteinů z organických zbytků z archeologických nalezišť, bylo možné určit původ těchto kůží.

Kozí, ovčí i lidská kůže

Mezinárodní tým vědců vedený Margaritou Glebovou, která působí na Universitá degli Studi di Padova, analyzoval zbytky kůží a kožešin, pocházející ze 14 skytských lokalit na jihu Ukrajiny. Paleoproteomickému zkoumání podrobili 45 vzorků kůže a dva kožešinové předměty, objevené v pohřebních mohylách zvaných kurgany.

Výsledky analýzy, které vědci zveřejnili ve vědeckém časopise PLoS ONE, potvrdily, že vedle kůže různých druhů zvířat Skytové skutečně používali i kůži lidskou.

Nejhojněji byla mezi vzorky zastoupená kůže kozí a pak ovčí. Některé vzorky však již byly v tak pokročilém stádiu rozkladu, že jejich původ nebylo možné určit. Dva vzorky pocházely z koně a dva z člověka.

Kožešiny patřily liškám, divokým kočkám a veverkám. Lidská kůže byla skutečně nalezena ve vrchním lemování toulců na šípy, zbytek byl zhotoven ze zvířecí kůže. Skytové často kombinovali kůže různých zvířat.

Glebová k tomu říká: „Každý lučištník si vyrobil svůj vlastní toulec z materiálů, které měl v dané chvíli k dispozici.“ To ale neznamená, že vše, co o Skytech uváděl Hérodotos byla pravda.