Vzhledem k plánovaným dlouhodobým misím na Mars, kde lidstvo dokonce hodlá založit kolonii, vyvstala před vědci otázka, zda je možné zajistit lidskou reprodukci ve vesmíru. Podle mnoha studií zřejmě půjde o záležitost složitou, nicméně, alespoň dle závěrů nejnovější studie japonských vědců, nikoliv nemožnou..

Japonským vědcům se na Mezinárodní vesmírné stanici ISS podařilo vypěstovat, při prvním experimentu svého druhu, myší embrya, která se dále normálně vyvíjela. To jim dává naději, že je možná i lidská reprodukce v podmínkách mikrogravitace.

Na experimentu se vedle odborníků z japonské vesmírné agentury JAXA podíleli také vědci z národního institutu Riken a univerzity v Jamanaši. Ti na ISS vyslali zmrazená myší embrya v raném stádiu vývoje už v srpnu 2021.

Myší embrya mikrogravitaci odolala

Astronauti je na vesmírné stanici rozmrazili s pomocí speciálního zařízení a následující čtyři dny pozorovali jejich vývoj. Prohlásili: „Embrya kultivovaná v podmínkách mikrogravitace se normálně vyvinula v blastocysty.“ To jsou buňky, ze kterých se posléze vyvine plod a placenta.

Mikrogravitace tedy neměla žádný významný negativní vliv na vývoj embryí. Žádné podstatné změny jejich DNA nebyly pozorovány ani poté, co byly tyto blastocysty poslány zpátky na Zemi k prozkoumání.

Nyní je podle vědců potřeba tyto „vesmírné“ blastocysty implantovat do myší, aby se prokázalo, že se plod bude nadále normálně vyvíjet. Všechny problémy, které by s reprodukcí nejen myší, ale i člověka ve vesmíru mohly nastat, však ještě zdaleka vyřešené nejsou.

Četné výzkumy v minulosti ukázaly, že mikrogravitace má negativní vliv na kvalitu spermií, stejně jako na sekreci hormonů vaječníků u žen. Lety do vesmíru jsou navíc pro organismus stresující a mohou vést k řadě zdravotních problémů, včetně osteoporózy, svalové atrofie a oslabení imunitního systému.

Komplikované vesmírné početí i porod

Tyto faktory mohou vyvolávat větší riziko komplikací během těhotenství a porodu u žen, což by mohlo být nebezpečné pro matku i plod. Navíc zatím není jisté ani to, zda mikrogravitace nemá negativní dopad na pozdější vývoj embrya.

Při jednom z experimentů bylo například zjištěno, že myši vystavené mikrogravitaci měly menší mláďata s menší hmotností než myši, které zůstaly na Zemi. Problémem by se mohl stát i požadavek na udržení stabilního prostředí pro matku a dítě, což zahrnuje regulaci teploty, osvětlení, atmosférického tlaku či složení atmosféry.

Klade totiž vysoké nároky na zdroje potravy, vody a kyslíku. Vyžadovalo by to rovněž vývoj nových typů zdravotnických nástrojů a postupů v podmínkách mikrogravitace.

Problematickým by pak mohl být i samotný sexuální styk ve vesmíru. Někteří astronauti totiž hlásí sníženou sexuální touhu a problémy s erekcí a orgasmem během pobytu na ISS, a to v důsledku vlivu mikrogravitace na krevní oběh a hormonální rovnováhu.

Dalším úskalím je problém s hygienou, neboť na kosmické lodi je omezený prostor i limitované možnosti využívání vody, což může sexuální aktivity ztěžovat a zvyšovat riziko infekcí. Odhlédnout se nesmí ani od psychiky astronautů, která může při početí hrát klíčovou roli.

Dlouhé a náročné lety do vesmíru přitom často vedou k emočnímu stresu astronautů. Uvidíme tak, jaké nadějné zprávy přinesou další výzkumy na tomto poli.