Přibližuje-li se nějaké těleso ve Sluneční soustavě lidské představě pekla, tak je to Jupiterův měsíc Io a planeta Venuše. Průměrné teploty na Venuši se pohybují kolem 460 °C, tlak je zde stokrát vyšší než na Zemi a do toho zdejší atmosférou putují mračna kyseliny sírové. Ovšem, tváře a vlastnosti planet se časem mění..

Studie publikovaná v časopise Nature Astronomy dochází k závěru, že Venuše v během svých dětských let mohla mít klíčovou vlastnost podobnou Zemi: deskovou tektoniku, tedy neustálé přetváření kusů vnější kůry planety.

„Jedním z poznatků této studie je, že obě planety měly velmi pravděpodobně deskovou tektoniku,“ řekl planetární vědec z Lunar and Planetary Institute v Houstonu Matthew B. Weller, který výzkum vedl. Závěry studie tedy naznačují, že Venuše mohla být v jiných ohledech mnohem podobnější Zemi.

Geochemické reakce deskové tektoniky mohly pohřbít velkou část oxidu uhličitého, kvůli kterému je dnes Venuše tak pekelná.

To přispívá k myšlence, že před několika miliardami let mohla být Venuše místem, kde se mohlo dařit životu. „To je velmi pravděpodobný scénář,“ uvedl Weller. „Naznačuje to, že Venuše by jistě byla chladnější a pak by zde bylo více tekuté vody.“.

Zásadní roli ve výzkumu hrál dusík. Ten při vzniku kamenných planet, jako jsou Země a Venuše, je vázán v minerálech. Při sopečných erupcích se však minerály roztaví, chemické vazby se přeruší a dusík může uniknout do atmosféry, kde obvykle zůstává.

„Dusík se tak stává diagnostickým nástrojem pro pochopení tektonické historie planety,“ podotkl Weller. Poté vědci vytvořili počítačové simulace zkoumající dva typy tektonických modelů. Jedním z nich byl takzvaný stagnující poklop, který popisuje světy jako Mars a Měsíc, kde vnější kůru tvoří pevná slupka, která se nepohybuje.

Většina plynů zůstává uvězněna pod pokličkou vnější kůry. Druhým modelem byla desková tektonika. Na Zemi se asi 80 % vulkanismu odehrává podél středooceánských hřbetů, kde se střetávají tektonické desky a vyvěrá magma.

Tím se do atmosféry uvolňuje mnohem více plynu. Pokud by Venuše měla vždy stagnující kůru, jak se zdá, že je tomu nyní, simulace ukázaly, že by v ní bylo méně dusíku, než je dnes pozorováno; dusík tvoří 3,5 % Venušiny atmosféry.

Kosmické sondy, které k Venuši zamíří v příštích letech, by měly poskytnout nové údaje, které pomohou vyřešit tyto záhady. Sonda NASA DAVINCI, jejíž start je předběžně naplánován na rok 2029, bude pomocí padákové sondy provádět měření plynů v atmosféře, což poskytne vodítka k současnému vulkanismu.

Další očekávaná mise NASA, Veritas, provede podrobná měření gravitace planety a pořídí snímky povrchu s vysokým rozlišením. Rovněž naše Evropská vesmírná agentura plánuje vyslat svou misi s názvem EnVision, která má vědcům pomoci pochopit, proč se podmínky na Zemi a Venuši tolik liší.