Na světě žije odhadem 14 000 druhů mravenců, přičemž jejichž celkový počet se počítá na kvadriliony. Tento všudypřítomný hmyz se rozšířil po všech kontinentech s výjimkou zamrzlé Antarktidy, což představuje neuvěřitelný evoluční úspěch. Čím to, že zrovna mravenci jsou natolik úspěšní?.

Faktorů, které stojí za tím, že mravenci se cítí dobře ve městech, v pralesích, ale i v pouštích nebo na horách, není málo. Mravenci jsou společenskými hmyzem, což znamená, že žijí ve velkých koloniích, kde se jednotlivci specializují na různé úkoly.

Tato specializace umožňuje kolonii efektivněji získávat potravu, bránit se predátorům a starat se o potomstvo. Komunikují mezi sebou pomocí chemických látek nazývaných feromony. Tímto způsobem mohou rychle sdělovat informace o potravních zdrojích, nebezpečích a dalších důležitých aspektech života v kolonii.

Mravenci mají také mnoho mechanismů pro ochranu své kolonie. Někteří druhy mají silné čelisti, kterými se mohou bránit, a další druhy využívají vojenské specializované jedince k obraně.

Kromě toho mravenci mají schopnost efektivně vyhledávat potravu a organizovat týmy pro získávání zdrojů. Některé druhy mravenců navíc navázaly symbiotické vztahy s jinými organismy, jako jsou houby nebo rostliny.

Tyto vztahy umožňují mravencům využívat potravní zdroje, ke kterým by jinak neměli přístup.

Badatelský tým vedený vědeckým pracovníkem Fieldova muzea v Chicagu Matthewem Nelsenem zkombinoval fosilní záznamy, skladby DNA a preference moderních druhů v oblasti životního prostředí, aby mohl sledovat evoluční cestu mravenců.

Odborníci shromáždili a prostudovali údaje o 1 400 moderních druzích mravenců a poté je porovnali s časově odstupňovanou rekonstrukcí jejich rodokmenu odvozenou z genetických informací a nalezených fosílií, které zakonzervoval jantar.

Vědci při svém výzkumu zjistili, že evoluční cesta mravenců se prolíná s evoluční cestou kvetoucích rostlin. Jak mravenci, tak kvetoucí nebo též nahosemenné rostliny se na Zemi objevili přibližně před 140 miliony let.

Stalo se tak v lesích, odkud se obě entity rozšířily do dalších míst. Nejednalo se o náhodu, mravenci si květy oblíbili a ve chvíli, kdy se rostliny odvážily opustit bezpečí lesů, mravenci je následovali.

Přesto se však předci populárního Ferdy raději stále zdržovali v lesích, mimo něj se stále cítili nejistí. Při dalším zkoumání tým zjistil, že zhruba před šedesáti miliony let si svá hnízda stavěli pod zemí.

Když se však vyvinuly některé lesní rostliny, které svými listy uvolňovaly více vodní páry a vytvářely tak podmínky podobné deštným pralesům, mravenci začali objevovat výhody nadzemního bydlení. Vedle mravenců přešli do nového, vlhčího prostředí i další živočichové, například žáby a hadi.

Nejenže se přizpůsobovali novým klimatickým podmínkám, ale na kmenech stromů a v jejich korunách vytvořili zcela nový ekosystém.

Dalším zjištěním vědců z Fieldova muzea bylo, že když se kvetoucí rostliny začaly přizpůsobovat sušším a vyprahlejším oblastem mimo les, mravenci to vzali jako signál k přesunu. Zdá se, že rostliny tuto migraci podnítily tím, že si vyvinuly specifické vlastnosti, kterými se mravenci živí, jako jsou dužnaté přívěsky na semenech zvané elaiosomy nebo též masíčka.

Když mravenci tyto elaiosomy sbírali, napomáhali tak šíření semen rostlin, čímž vznikl oboustranný prospěch pro oba druhy. Po zkonzumování masíčka ve svých hnízdech mravenci semena vynášeli zpět na povrch a jako nepotřebný odpad je roznesli po okolí.

A když semeno zůstalo v mraveništi, bylo tak tak chráněné před případnými predátory a mravenčí obydlí tak fungovala jako semenné banky.

Výzkum chicagských badatelů poskytuje více než jen fascinující pohled na evoluční cestu mravenců. Zdůrazňuje hluboký a kaskádovitý dopad, který mohou mít změny v rostlinných společenstvech na další organismy, tedy zdaleka nejen na mravence.

Tyto změny jsou zpravidla způsobeny proměnou klimatu. Výzkumníci přitom zdůrazňují, že dávné pozvolné změny klimatu se nedají srovnávat s rychlou proměnou během antropocénu, tedy tou, která souvisí se spalováním fosilních paliv.

Podle Nelsena tento výzkum posiluje hypotézy, že rostliny hrají zásadní roli při utváření ekosystémů. Jakékoliv změny v jejich společenstvech přitom mohou mít významný vlnový efekt na biologickou rozmanitost a strukturu ekosystémů.

Rostliny jsou tichými architekty světa a ovlivňují ekologii a evoluci mnoha organismů, včetně mravenců. Tato studie to podtrhla a poskytla další přesvědčivý příklad mocné souhry mezi různými formami života na naší planetě.

Mravenci a jejich kvetoucí souputníci mají skutečně hluboce zakořeněný vztah, protože společně proplouvají cestou evoluce již více než sto milionů let. Je to svědectví o složitosti života a jeho pozoruhodné přizpůsobivosti, které nám připomíná křehkou rovnováhu, jež v přírodě existuje.