Bývá označován za tvrdý medicínský oříšek. Řeč je o syndromu dráždivého tračníku (IBS), který je pro lékaře prakticky nemožné diagnostikovat jen na základě popsaných příznaků. Kopírují totiž nejen Crohnovu chorobou a ulcerózní kolitidu, ale také rakovinu tlustého střeva a celiakii..

V tomto případě je však „protivníkem“ nepravidelná pohyblivost celého zažívacího systému, což znamená, že potrava putuje trávicím traktem příliš rychle nebo příliš pomalu. V důsledku „pokrouceného“ mechanismu trpí pacienti silnými průjmy anebo naopak zácpou, která může trvat klidně i týden, v horším případě i déle.

Již tak nepříjemnou situaci navíc komplikují záchvatovité, křečovité bolesti břicha, nejčastěji lokalizované v podbřišku. A viník? Obyčejné jídlo. Většinu pacientů totiž nepříjemný křečovitý záchvat postihne právě po jídle, což posléze může vyústit v obavu konzumace jakéhokoli jídla na veřejnosti.

Druhou skupinu nemocných sužuje nebolestivý, akutní průjem ihned po probuzení. Mnohdy se ale nutnost si odskočit objeví během jídla anebo bezprostředně po něm.

Chyba na „lince“

Jen v průmyslových zemích trpí tímto onemocněním v menší či větší míře 20 % populace.

„Osobní zkušenost s touto poruchou má zhruba necelá třetina populace, přičemž ženy postihuje cca třikrát častěji než muže. Přes poměrně vysoký výskyt jsou však příčiny vzniku stále nejasné a diagnostika velmi obtížná.

Syndrom dráždivého tračníku není životu nebezpečný, ale umí ho značně znepříjemnit,“ uvedla praktická lékařka MUDr. Kateřina Kučerová. Stejně jako ve výše zmíněných případech i u IBS je přesná příčina obtíží prozatím „hádankou“.

S největší pravděpodobností jde o narušenou koordinaci mozek–střevo. Jistou roli může sehrát také v minulosti prodělaný střevní zánět, porucha střevní mikroflóry nebo četné užívání antibiotik.

Za vše může zánět

Některé studie operují s myšlenkou, že až 36 % případů syndromu dráždivého tračníku může být způsobeno střevní infekcí. Ta totiž může způsobit vleklý mírný zánět a pozměněnou imunitní odpověď, která nakonec může vyústit v pozměněnou střevní propustnost a pohyblivost způsobující průjem nebo zácpu. Prokázána byla spojitost s bakteriálním prorůstáním tenkého střeva.

Malá opora

Na rozdíl od ostatních střevních onemocnění je v tomto případě léčba poměrně komplikovanou záležitostí. V současnosti totiž neexistuje lék, který by nemocného nepříjemných stavů zbavil jednou pro vždy.

Pozornost je proto směřována k léčbě podpůrné, jejímž úkolem je přispět k dlouhodobé psychické i fyzické pohodě pacienta – ať už jde o antidepresiva, opioidy nebo spasmolytika. Své místo na „výsluní“ si ale získala i terapie kombinovanými probiotiky – především nepatogenním kmenem kvasinky Saccharomyces boulardii. Ocení je zejména ti, kteří bojují s úpornými průjmy.