Domů     Historie
Český da Vinci z Libochovic: Poslední renesanční člověk ukáže světu buňky
Zdroj: Wikimedia Commons

Fyziolog i filozof. Biolog a básník. Anatom a překladatel. Chemik i psycholog. Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) byl vším – a řečeno s Janem Nerudou vším byl rád. Vzácně se u něj skloubila touha po exaktní vědě s hlubokými myšlenkovými pochody či zasněnou poezií..

Purkyně byl veskrze renesanční člověk a humanitní přírodovědec v pravém slova smyslu. Byl také největším českým vědcem 19. století, a možná i největším vůbec. Kdyby žil dnes, dostal by několik Nobelových cen.

Jeho jméno rezonuje českým prostředím a zanechává za sebou stovky pojmů, názvosloví, objevů….

I tak ho Češi v anketě Největší Čech umístili až na 40. místo mezi Alfonse Muchu a Pavla Nedvěda. Třebaže ho obdivoval i slovutný Johann Wolfgang Goethe, třebaže ho před 155 lety znal celý svět a byl největší vědeckou kapacitou Evropy, srovnatelnou s Isaacem Newtonem nebo Albertem Einsteinem.

Když slavil 55. narozeniny, prohlásil něco, co by se mohlo tesat do kamene. „Já jsem ledacos vynašel (vynalezl), ale s tou nesmrtelností jména se to nesmí brát doslovně. Možná že za sto let málokdo bude vědět, co jest Purkyně.

Ale to nevadí. My také nevíme, kdo vynašel pluh, a přece pluh koná službu celému člověčenstvu. Věc tedy zůstává – a to je to hlavní.“ I géniové se občas mýlí, a to je ta hlavní „věc“.

Talent, který si vybere jinou cestu

Ta „jeho věc“ má podobu nesmrtelných objevů, vlastenectví, neuvěřitelné geniality i pokory. Naučil se několik jazyků, ovládal několik rozličných oborů, byl uznávaný na tolika akademických půdách a setkal se s tolika osobnostmi své doby, že je až neuvěřitelné, že to dokázal jeden člověk za 81 let.

„Sečíst se nedá, co vše povstalo u nás přímou či nepřímou pobídkou jeho,“ napsal už Jan Neruda. Narodil se do doby reforem velkého Rakouska na zámku v Libochovicích místnímu správci, poblíž řeky Ohře, ale ovlivnil světovou vědu jako málokdo v Evropě.

27 let ve Vratislavi

„Úkolem lékařovým je život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti, ale od porušení chrániti a k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přiváděti.“ V tomto výroku se skrývalo všechno, celý smysl Purkyňova života.

Jeho „věc“… Rozhodl se věnovat výhradně výzkumu. Prezentoval se navíc takovými úspěchy, že si ho všimli i za hranicemi. „Jest sice dosud dost značně mlád, ale to budiž při pověsti, která ho předchází, nikoli za prohřešek, ale za přednost bráno…“ prohlásil první pruský ministr vzdělanosti Karl von Altenstein (1770–1840), když v soutěži několika dalších uchazečů rozhodli o udělení profesury 35letému muži, přicházejícímu z Prahy.

Jan Evangelista Purkyně o Velikonocích roku 1823 přebral katedru fyziologie a patologie na lékařské fakultě univerzity ve staroslavné a mnohonárodní pruské Vratislavi. Nebyl vítán, ale výhrady dokázal brzy smazat a prosadit se nejen vědecky a pedagogicky, ale také společensky a lidsky.

V té samé době – někdy v roce 1826 – se Purkyně stal i členem výběrové berlínské lóže svobodných zednářů Zum Pilgrim (U poutníka). Rostl v celosvětově uznávaného přírodovědce, filozofa, fyziologa, psychologa, světoobčana.

Návrat do vlasti

Během 27 let strávených ve Vratislavi uskutečnil v Prusku téměř všechny své nejvýznačnější výzkumy, třebaže nikdy nepřestal být hrdým Čechem. Vrcholem byl rok 1837, kdy na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu představil svůj nejvýznamnější objev – složení živočišné tkáně z buněk s jádry.

Stal se tak spoluzakladatelem nauky o buňkách (cytologie) a přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život. Psal se roku 1850, když mu navzdory jeho postojům, vlastenectví, podpoře českého národa a tuhého Bachova absolutismu rakouský ministr kultury a vyučování, hrabě Leopold Lev Thun-Hohenstein (1811–1888), poslal do Vratislavi česky psaný dopis.

Nabídl Purkyněmu uvolněné místo profesora na pražské lékařské fakultě. A tak se Purkyně, oslavovaný jako největší Čech, na jaře 1850 vrátil do vlasti. Vítala ho veřejnost, veškerý český tisk, a Měšťanská beseda uspořádala na jeho počest slavnostní hostinu, kde ho vstřícně oslovili Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Čelakovský, profesor Josef Hamerník, Václav Hanka i další osobnosti českého obrození.

Vrátil se muž, který měl v Evropě věhlas a kromě toho s sebou přivezl v Lešně nalezené torzo Komenského Didaktiky české.

Pan dokonalý a všude

V 62 letech se zapojil do vzniku Sokola. V roce 1851 otevřel fyziologický ústav v Praze. Rok nato spoluzaložil přírodovědecký sbor při Muzeu Království českého (Národní muzeum), současně stál u zrodu českého populárně vědeckého časopisu Živa, vlasteneckého pěveckého sdružení Hlahol, přijal funkci předsedy Akademického čtenářského spolku, byl duchovním reprezentantem Umělecké besedy.

V roce 1854 se stal aktivním členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V letech 1857–1860 otevřel první českou průmyslovou školu, kde byl i ředitelem, a inicioval vznik Spolku lékařů českých a vydával jeho periodika s názvem Časopis lékařů českých.

Stál u zrodu mnoha dalších českých spolků, sdružení a institucí. A v roce 1861 (v 74 letech) byl zvolen poslancem do sněmu Království českého (až do roku 1867). Byl nositelem Leopoldova rytířského řádu a pár dní před jeho smrtí ho rakouský císař povýšil do rytířského stavu.

Pán titulů

Když Purkyně 28. července 1869 ve věku 81 let zemřel, Praha a česká veřejnost se s ním rozloučily způsobem, jaký je většinou určen vládcům. A v úmrtním oznámení byl k jménu zesnulého připojen obdivuhodný výčet jeho hodností, titulů a poct:

doktor lékařství a filozofie, slovutný učenec a badatel ve fyziologii, řádný profesor téže vědy na vysokých školách pražských, člen Berlínské, Petrohradské a Vídeňské akademie, londýnské Královské společnosti, lékařských akademií v Paříži, Bruselu, Vídni a Petrohradě, londýnské společnosti mikroskopické, lékařských společností v Edinburghu, Stockholmu, Vídní, Kodani, Berlíně, Erlangenu a Varšavě, lékařských fakult charkovské a moskevské univerzity, Společnosti nauk v Krakově a Drážďanech.

reklama
Související články
Při výkopových pracích objevili pracovníci plynárenské společnosti v hlavním městě Peru Limě hned osm mumií, které pocházejí z doby před vznikem Incké říše, jež je pokládána za největší indiánskou říši amerického kontinentu. Patrně patřily ke kultuře zvané Ichma. Mezi mumiemi byli dva dospělí a šest dětí, podle archeologů se zřejmě v místě nálezu dříve rozprostíral […]
Učenec ze Španělska, který přijel navštívit významného vědce, nechápal, co se děje. Nejdřív jej poslali za „papežem“ a nyní se dívá, jak vědecká autorita v umazaném plášti běhá s jakýmsi předmětem po chodbě. Netušil, že fyzikovi tohle pobíhání vynese Nobelovu cenu. Ředitel-neředitel, když člověk potřebuje poradit, jde za tím nejlepším. V případě ředitele fyzikálních laboratoří na univerzitě Scuola […]
Již v roce 2019 objevil tým archeologů z Velké Británie v africké Zambii zachovalou dřevěnou konstrukci. Její analýza ukázala, že je téměř půl milionu let stará a jedná se tak o nejstarší dosud nalezený důkaz konstrukčního využití dřeva. K čemu sloužila a komu? Dřevěná konstrukce byla objevena při vykopávkách na březích jedné ze zambijských řek […]
Že jsou vymýcené? To je relativní už jen s ohledem na tající věčně zmrzlou půdu, která může vydat kdejaké překvapení. Pravé neštovice navíc mají několik blízkých příbuzných a loňský poplach kolem těch opičích mohl být jen varovnou výstrahou. Datum 8. května 1980 vám asi nic neříká, přesto to byl významný den pro celé lidstvo. Oficiálně […]
V severní Francii v oblasti Pařížské pánve bylo už v roce 2000 objeveno rozsáhlé neolitické pohřebiště. Díky pokrokům v analýze dávné DNA se nyní vědcům podařilo získat genomy 94 jedinců, kteří, jak se ukazuje, spolu byli spřízněni. Jedná se tak o největší pravěký rodokmen, jaký kdy byl rekonstruován. Pohřebiště známé jako Gurgy, nacházející se v […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz