Archeologové v indonéské jeskyni objevili zatím nejstarší důkaz chirurgické amputace. Na místě našli 31 000 let staré tělo, které vykazovalo známky odstranění nohy. Jejich objev posouvá vznik této komplikované operace o více než 24 000 let.

Podle archeologů se o osobu po zákroku starala její starověká komunita několik let až do její smrti..

Jen pár dní předtím, než došlo v březnu 2020 kvůli pandemii covidu-19 k uzavření hranic, objevil tým indonéských a australských archeologů z Griffithovy univerzity a Západoaustralské univerzity (UWA) v jeskyni Liang Tebo na Borneu ve východním Kalimantanu pečlivě pohřbenou kostru mladého dospělého, kolem 20 let věku.

V oblasti se rozkládá vápencový kras, který ukrývá některé z nejstarších příkladů skalního umění na světě.

Vykopávky vedli profesor Maxime Aubert a doktor Tim Maloney z Griffithovy university v australském Queenslandu, dále doktorka India Dilkes-Hallová z UWA a pan Andika Priyatno z Centra pro ochranu kulturního dědictví Kalimantan Timur.

Aby se k jeskyni dostali, museli se archeologové přeplavit na kajaku do údolí a následně zdolat obrovský útes. Profesor Aubert k tomu říká: „Je to extrémně drsné prostředí se strmými horami posetými jeskyněmi obsahujícími některé z nejstarších maleb vytvořených naším druhem.“.

Chybějící levá noha

Po návratu do Austrálie byla ke zkoumání nalezených ostatků přizvána doktorka Melandri Vloková, bioarcheoložka a odbornice na starověké kosti ze Sydneyské univerzity. Když poskládala kosti, jak patřily, zjistila, že levý bérec neodpovídal svojí velikostí dospělému jedinci, chodilo chybělo zcela.

Při bližším ohledání zkonstatovala, že se jedná o pahýl, přičemž řez byl čistý, dobře zahojený a nejevil žádné známky infekce. „Šance, že amputace byla nehoda, byla nesmírně malá,“ řekla doktorka Vloková k tomu, co objevila, a dodala: „Jediný správný závěr byl, že se jednalo o operaci provedenou v době kamenné.“.

Předtím jí totiž nikdo neřekl, že v hrobě nebyla objevena levá noha, zatajili jí to a čekali, co najde. Až když vběhla do kanceláře svých kolegů a oznámila jim, že to vypadá na chirurgickou amputaci, jí prozradili, že noha nikdy nebyla vložena do hrobu.

Doktorka Vloková to komentuje: „Tento objev naznačuje, že alespoň některé skupiny moderních lidí v tropické Asii vyvinuly sofistikované lékařské znalosti a dovednosti dlouho před přechodem neolitického zemědělství.“.

Unikátní dovednosti

Jedná se o pozoruhodný čin v lidské prehistorii, protože dodnes je notoricky obtížné předcházet infekcím při chirurgických amputacích. Před 31 000 lety nicméně byla komunita, v níž mladý muž žil, schopna úspěšné odstranit kost a zároveň podvázat žíly a tepny, aby operaci přežil, a dále udržovat ránu v čistotě, aby se pahýl úspěšně zahojil.

Část bérce a chodidlo byly mladému muži amputovány jako dítěti, následně žil po operaci ještě dalších nejméně šest až devět let, kdy na prahu dospělosti zemřel z neznámých příčin. Po celou dobu se o něj členové komunity vzorně starali, protože jinak by v nehostinném terénu nepřežil.

Podle doktorky Vlokové není jasné, co dítěti způsobilo zranění, které si vyžádalo amputaci nohy, ale objevila u něj i velmi dobře zhojenou zlomeninu krčního obratle a poranění klíční kosti, ke kterým mohlo dojít během stejné události.

Odbornice na starověké kosti k tomu říká: „Zranění mohla způsobit nehoda, například pád kamene, a komunita jasně naznala, že dítěti musela být amputována noha, aby přežilo.“ Doktorka Dilkes-Hallová, která se podílela na vykopávkách, k tomu podotýká:

„Tento jedinečný nález zpochybňuje předpoklady o lidských schopnostech v minulosti a výrazně posouvá naše chápání lidských životních cest v tropických deštných pralesích.“.

Více se dočtete v časopise Panorama 21. století číslo 3/2023, které vyšlo 2.8.2023.