Domů     Historie
Řekové doby bronzové si brali blízké příbuzné
Zdroj: Creative Commons

Přístup k utváření rodinných svazků se v historii lidských společností mohl zásadně lišit. Co je pro nás dnes nepřijatelné, bylo jindy a jinde normální. To dokazuje i analýza vědců z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii, která si posvítila to, co nám genom říká o uzavírání manželství a o rodinných strukturách v době bronzové v Řecku..

Nejnovější průzkum, provedený vědci z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku ve spolupráci s týmem mezinárodních partnerů, analyzoval 102 genomů lidí, kteří žili v egejské oblasti během doby bronzové.

Umožnil jim to pokrok ve vyhodnocování starověkých genetických datových souborů, díky kterému je nyní možné zpracovávat i data z oblastí s problematickým uchováváním DNA kvůli klimatickým podmínkám, jako je Řecko.

Během doby bronzové, tedy mezi 3. a 2. tisíciletím př. n.l., zavítaly na území Řecka indoevropské kmeny, jež zde daly vzniknout třem pozoruhodným civilizacím: kykladské, mínojské a mykénské. Mínojská civilizace vzkvétala na ostrově Kréta.

Nazývá se podle bájného krále Mínoa. Šlo o první vyspělou civilizaci v Evropě. Svého vrcholu dosáhla po roce 2000 př. n. l., kdy byly stavěny mohutné palácové komplexy, například Malia, Faistot, Hagia Triada a další.

První vyspělá civilizace v Evropě

Tím nejznámějším je palác v Knóssu, který byl administrativním i hospodářským centrem celé minojské civilizace. Byl krásně zdoben, stejně jako jiné paláce, nástěnnými malbami. Sloužil také jako sklad obilí, olivového oleje, vína a dalších produktů, které z něj byly zase přerozdělovány obyvatelstvu.

K vedení záznamů sloužilo dosud nerozluštěné lineární písmo A. Jelikož v době svého největšího rozkvětu ovládali Mínojci hospodářsky i vojensky celé Středomoří, jejich města a paláce nebyly opevněny.

Mínojci chovali dobytek, ovce, kozy a prasata, pěstovali pšenici, ječmen, vikev a cizrnu, dále pak vinnou révu, fíky, olivy či mák. Možná také domestikovali včely. Zelenina, včetně hlávkového salátu, celeru, chřestu a mrkve, rostla na Krétě divoce.

Hruškovníky, kdoule a olivovníky byly také původní. Datlové palmy a kočky sem byly dovezeny z Egypta, s nímž Mínojci čile obchodovali. Z Blízkého východu pak přijali granátová jablka, ovšem citrony a pomeranče ne.

Zřejmě praktikovali polykulturu, pěstování více plodin naráz, což udržuje úrodnost půdy. Do svého jídelníčku zařazovali Mínojci i mořské plody a divokou zvěřinu.

Ženy v područí mužů

Mínojské ženy byly zcela v područí mužů, jejich hlavním úkolem byla péče o děti a o domácnost, a dále výroba keramiky a textilií. Oproti mužům byly ženy na nástěnných malbách zachycovány se světlou pletí a zahalené.

Postupem času oblečení zdůrazňovalo ňadra, odhalovalo dekolt, nebo dokonce celá prsa. Dívka byla, stejně jako později ve starověkém Řecku, vlastnictvím otce, dokud si ji nepřevzal při svatbě její manžel. Toho vybíral otec a dívka se k tomu nesměla nijak vyjádřit.

Zdroj: Creative Commons

Zatímco na Krétě se rozvíjela minojská civilizace, v pevninském Řecku vzkvétala civilizace mykénská, pojmenovaná podle jejího nejvýznamnějšího centra, Mykén. Největšího rozkvětu dosáhla mezi roky 1500 až 1200 př.

n. l. Na pevnině však existovalo více nezávislých městských států, například Théby nebo Korint, které mezi sebou zřejmě bojovaly, soudě podle opevněných paláců vládců. Mykéňané obsadili Krétu kolem roku 1450 př.

n.l., převzali krétskou nadvládu nad mořem a začali obchodovat s celým Středomořím. Používali lineární písmo B, odvozené od minojského písma.

Obyvatelé jednoho domu

Vědcům se podle studie, zveřejněné v časopise Nature Ecology & Evolution, podařilo zrekonstruovat příbuznost obyvatel jednoho domu v mykénské vesnici ze 16. století př. n.l. Jde o dosud první rodokmen, který byl takto získán pro celou oblast starověkého Středomoří.

Philipp Stockhammer, profesor antropologie a jeden z hlavních autorů studie, k tomu říká: „Na základě ostatků nalezených na nádvoří jsme byli schopni určit, kdo žil v domě. Tři synové bydleli s rodiči i v dospělosti spolu se svými manželkami. Jedna z nich dokonce do domu přivedla svou sestru s dítětem.“.

Hned 66 lidí, jejichž genom byl zkoumán, pocházelo z Kréty doby bronzové. Vědci odhalili, že právě tam často docházelo ke sňatkům mezi blízkými příbuznými, nejčastěji se sestřenicemi a bratranci z prvního kolene.

Eirini Skourtanioti, další z autorů studie, vysvětluje, o jak unikátní objev se jedná: „Nyní bylo zveřejněno více než tisíc starověkých genomů z různých oblastí světa, ale zdá se, že tak přísný systém sňatků mezi příbuzenstvem neexistoval nikde jinde ve starověkém světě.“.

Bratranec si bral sestřenici

Vědci zjistili, že až polovina obyvatel žijících na řeckých ostrovech se před 4 000 lety ženila či vdávala za sestřenici či bratrance z prvního kolene, v pevninském Řecku to přitom byla jen jedna třetina.

„Je to příliš mnoho lidí na to, aby to byla náhoda, šlo spíše o docela přísnou praxi,“ podotýká k tomu Stockhammer. Zdejší lidé k tomu museli mít nějaký důvod. Mezi ty nejčastější patří geografická izolace či malá velikost populace, případně stres ze zavlečení patogenů.

V případě Mínojců za tím však zřejmě stálo ještě něco jiného, snaha o zajištění integrity zděděné půdy. Pěstování olivovníků či vinné révy vyžaduje dlouholeté úsilí, sňatky v rodině zajištovaly, že lidé zůstávali ve stejné oblasti.

Jak říká Skourtanioti: „Možná to byl způsob, jak zabránit tomu, aby se zděděná zemědělská půda stále více rozdělovala. V každém případě to zaručovalo určitou kontinuitu rodu na jednom místě, což je důležitý předpoklad například pro pěstování oliv a hroznů.“.

Více se dočtete v časopise Panorama 21. století číslo 3/2023, které vyšlo 2.8.2023.

Štítky:
Související články
Geny zděděné od denisovanů, vyhynulých příslušníků rodu Homo, pomáhají obyvatelům Papuy-Nové Guineje bojovat s infekcemi v nížinách i žít ve vysokých nadmořských výškách. První kosterní pozůstatky denisovanů byly objeveny v roce 2008 v Denisově jeskyni na Altaji v Rusku, podle tohoto místa nálezu jsou pojmenovaní. Stáří tamních kosterních pozůstatků bylo odhadnuto na 41 000 let. […]
Ve středověku byla lepra neboli malomocenství obávanou nemocí, do Evropy byla zavlečena v době křižáckých válek. Dlouho na ni neexistoval lék, nemocní proto byli shromažďování v leprosáriích, aby se zabránilo šíření nemoci. Nejnovější výzkum ukazuje, že lepru, která byla považována za výhradně lidskou nemoc, ve středověku zřejmě pomáhaly šířit veverky! Lepra je infekční onemocnění, které […]
Pražské Metro slaví 50 let a jako oslavu přinášíme vzpomínky pamětníků a dokumentů z firemních archivů – přehlídku zapomenutých příběhů. Zaměstnanci Metrostavu vybudovali traťové tunely na všech třech trasách pražského metra a celkem 49 stanic, z toho 33 hloubených a 16 ražených. V roce 2018 bylo pražské metro zařazeno mezi 100 nejlepších děl v anketě […]
Těžké dělostřelectvo a kulomety způsobují zranění dosud nevídaná. Šrapnely odtrhávají kusy tváře. Jedovaté plyny poškozují tkáně. I „obyčejný“ požár nadělá pořádnou paseku… Zdá se, že osudem znetvořených vojáků je dožít v ústraní a zahalení. Pak ale přichází lékař, který jim navrátí naději. Objev anestezie, sepse a dezinfekce v 19. století spustily skutečný rozvoj v oblasti plastické chirurgie. Tohle […]
Svatý Vojtěch, který pocházel ze slavného rodu Slavníkovců, jež bojovali s Přemyslovci o český trůn, byl druhým pražským biskupem a prvním českého původu. Unikl vyvraždění Slavníkovců, aby byl zabit na misii v Prusku. Nyní se mezinárodnímu týmu podařilo zrekonstruovat jeho tvář. Vojtěch, který je v zahraničí známý pod svým biřmovacím jménem Adalbert, se narodil kolem […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz