Svůj program pro výzkum vesmíru má mnoho zemí, mezi nimi i Japonsko, které se zaměřuje především na průzkum Měsíce, na jehož povrchu se nachází mnoho potenciálně využitelných zdrojů. Na vývoji autonomního lunárního vozítka, stejně jako vozidla pro lidskou posádku proto japonská vesmírná agentura JAXA spolupracuje i s japonskými automobilkami..

Americká vesmírná agentura NASA nyní vede „Artemis Lunar Exploration Program“, jehož cílem je dosáhnout pilotovaného přistání na Měsíci kolem roku 2025. Poté tam plánuje zřídit lunární základnu. Programu se účastní také Japonsko, které se podílelo již na stavbě Mezinárodní vesmírné stanice, když dodalo modul Kibó.

Japonská automobilka Mitsubishi Heavy Industries, která se osvědčila při vývoji modulu Kibó, nyní ve spolupráci s japonskou vesmírnou agenturou JAXA vyvíjí autonomní lunární průzkumné vozítko, které by se mělo na povrch Měsíce dostat po roce 2025.

Měsíční křižník

Už v roce 2019 uvedla společnost Toyota, že společně s JAXA vyvine rover pro posádku provádějící průzkum Měsíce s tím, že vozidlo bude mít 6 metrů na délku, 5,2 metru na šířku a 3,8 metru na výšku. Počítá se i s kabinou pro posádku o velikosti 13 metrů čtverečních.

Nyní obě automobilky oznámily, že budou při vývoji vesmírných vozidel spolupracovat a sdílet zkušenosti, aby tak došlo k urychlení japonského programu pro výzkum vesmíru.

Mitsubishi přislíbilo, že poskytne Toyotě data a know-how, které získá z provozu svého autonomního vozítka na povrchu Měsíce. A dále také své odborné znalosti, které nabyla při stavbě části ISS, zejména v oblasti systému podpory života, aby tak pomohla Toyotě se stavbou přetlakové kabiny vozidla pro posádku.

Tomu se přezdívá „Lunar Cruiser“ neboli „Měsíční křižník“ a jeho vyslání na Měsíc je plánováno v roce 2029. Toyota nabízí na oplátku společnosti Mitsubishi své odborné znalosti v oblasti výroby různých typů vozidel, od závodních vozů po nákladní, což by jí mělo pomoci „vytunit“ autonomní vozítko tak, aby zvládalo práci v extrémně drsném prostředí jižního měsíčního pólu.

Inovativní palivové články

Toyota původně plánovala využít pro pohon Lunar Cuiseru běžnou technologii palivových článků (FCV), nyní ale uvažuje o vybavení lunárního roveru regenerativním palivovým článkem (RFC) kombinovaným s technologií elektrolýzy vody.

Palivové články FCV používají jako své palivo kapalný vodík, který by Lunar Cruiser musel na Měsíci „tankovat“. Regenerativní články RFC naproti tomu pracují s uzavřeným cyklem. Vodík si vyrábí samy přímo ve vozidle elektrolýzou vody a potřebují k tomu jen elektrický proud, například ze solárních panelů na jeho střeše.

Lunar Cruiser by se tak na povrchu Měsíce sám nabíjel během měsíčního dne a odpadla by manipulace s tankováním vodíku.

Palivové články mají vyšší hustotu energie než dnes používané baterie, a mohou tak být mnohem lehčí při zachování stejného dojezdu. Ken Jamašita, vedoucí projektu v Toyotě, k tomu říká: „Doufáme, že technologie, kterou jsme vytvořili při vývoji měsíčního vozítka, bude dobře uplatnitelná i na Zemi.“ Podle něj by se regenerativní palivové články mohly používat například na odlehlých ostrovech, v uprchlických táborech či v oblastech postižených přírodní katastrofou.